Moji nejoblíbenější hudební interpreti

14. dubna 2018 v 19:45 | Wic |  Wic doporučuje
Zduř,
dneska necháme filozifii na moment pauzu a dáme si takový easy článek, ve kterém vy nebude muset hledat, co vlastně básník chtěl říci, no a já si nebudu tady muset dělat kličkovací závod mezi větami, slovy, aby to znělo trochu umělecky. Tentokrát bych vám chtěla představit své naprosto nejvíce top zpěváky, zpěvačky, skupiny, no prostě všechny tyto osůbky, co dělají hudbu a drží se u mě na špici už nějakou tu dobu. Začneme anglickými, protože zrovna ty, které jsem do tohoto článku vybrala, tak ty (předpokládám) určitě znáte (na rozdíl od toho, když pak zabloudím třeba do "okruhů" italských raperů...).

Lana Del Rey
Jediná ženská osůbka, která se zde na mém seznamu objeví, já jsem prostě spíše přes ty chlapy, ale její hudbu tady prostě nemůžu nezmínit. Ty texty, víte, já jsem prostě spíše přes ty slova, než-li abych se hrabala v rytmu. Hudbě nerozumím, ale slovům ano. Ty umělecké obraty, tak z toho jsem naprosto nadšená. I když ani její hlas není k zahození, ten bych třeba brala, protože já a zpěv nejsme největší kamarádi. Nejvíce top písničky jsou (podle mě) rozhodně:

Carmen - "The boys, the girls, they all like Carmen". Tak krásná píseň, která přesně vystihuje mou "klasickou" myšlenku, i když vás bude milovat společnost a vy budete sami sebe nenávidět, bude vám láska okolí naprosto k ničemu.
 

4 místa, které bych chtěla navštívit

12. dubna 2018 v 19:28 | Wic |  Deníček
Zduř,
už jen malý moment nás dělí od "lépe počasního" období, kdy si Wikuš třeba sbalí konečně kufry a vydá se někam do světa. No a tím světem vyjímečně nemyslím jen srdce mé milované Prahy... Kam tedy bych se ráda vydala? Asi to za jeden rok nestihnu, volna by bylo spoustu, ale sponzoři chybí a přece jen, Praze bych já také chyběla, nebo ne? To je jedno, dnes bez velkého filozofování, prosím. V dnešním článku najdete samozřejmě mé oblíbené Turecko, to prostě vynechat nemůžu (stejně si myslím, že jste ho zde už očekávali, že =)), pak také obecnou tradiční klasiku pro hodně lidí, nebo-li Lombardii, kterou nemiluju tedy jenom kvůli Lombardní sazbě (mně dobře známou z ekonomiky), no a další tři místa vymyslím v průběhu psaní. Znáte mě, já a ta spontánnost.

...na první místo musím prostě hodit to Turecko, konkrétně Istanbul. Ne, že by bylo opravdu v pořadí na prvním místě, jen pak mám dále vymyšlené to Milano a zbytek jde zapochodu, takže musím něčím začít, že...

...Istanbul je teda tou úplně jasnou první (už jsme si objasnili, jak to s tím prvním místem opravdu je) variantou. Úplně vidím ten noční život na rozhraní Evropy a Asie, víteco, já bych tam chtěla najít takovou kříženou Prahu s Hurghádou, znáte mě. A konečně by se mi mohl splnit sen slyšet v klubu Tarkana, tady mi ho asi nezahrajou...

...také bych se tam ráda koukla na Hagiu Sofiu (si tady googlím ty názvy, jinak bych vám to tady jela ve stylu "Ayasofya", "Sultan Ahmet Camii" a "Taksim Meydanı", z čehož jsou i profesorky ve škole opravdu "nadšené") a takové ty klasické památky. Dobře, přiznávám, že bych si tam hodila nějakou tu fotku. A připadala si jako největší znalec města, díky Kriminálce Istanbul...

...poskočme si na trochu jiný břeh, dalším městem je totiž Miláno. Nachází se v části, která se jmenuje Lombardie a já jí mám ráda teda hlavně kvůli Lombardní sazbě z ekonomiky, jak už jsem vám říkala. Patří to do takové té úchylné části mého já, která mě "nutí" pravidelně venčit psa před ČNB, s lidma z netu si dávat sraz jedině před ČNB a přirovnávat lidi ke Klínskému, Rusnokovi a Štohlovi (aneb účes na Rusnoka, pohled jako Klínský... je mi jasné, že úplně víte, o čem tu je řeč...)...

Čistil si zuby párátkem, reklamace žaluzií a další perličky

10. dubna 2018 v 19:14 | Wic |  Deníček
...jsou to všechno 5*, protože za 25 000 nebudu žrát chleba s máslem
Teta má dosti vytříbené požadavky na hotel na vysněnou dovolenou.

...čistil jsem si zuby, párátkem
Taťkův výrok na máminu otázku jednou v noci na výletě, jestli chce pomoc najít v tašce kartáček na zuby.

...po rozchodu mi nejvíce vadí, že ty žaluzie, co jsem koupila jen kvůli němu, už nejdou vyreklamovat
A takto se z rozchodu dostává má teta... myslím, že ztráta samotného člověka jí zase až tak nedostala. Aspoň nejsem se svým zpíváním turecké hymny jediná...

...nejvíce mě naštvalo, že si nevzaly reflexní pásky
Aneb mojí mamce je jedno, že se támhle někde s kámoškou v noci poflakujeme, jen se musíme "označit", abychom byly dobře na silnici vidět

...ve škole se nic neděje, při Společenských vědách jen bereme drogy
Taková tradičnější slovní hříčka. Probírat látku a brát něco je pořád ještě rozdíl
 


Krok do neznáma

5. dubna 2018 v 18:05 | Wic |  Téma týdne
Zduř,
na aktuální téma týdne jsem se rozhodla sepsat spoustu svých myšlenek, spoustu názorů, které tentokrát budou v mnoha případech opřené o výroky mého oblíbence - Friedricha Nietzsche. Na takové téma ale nemůžete (bohužel) čekat nějaké úchylné věci, které pobuřují. Prostě si jen trochu zahloubáme nad posouváním limitů, svých hranic... také nad odhodláním si něco zkusit, ale tentokrát opravdu čistě nesexuálně a spíše s "hlubokým přísunem do života".

..."poznání by nás lákalo tolik málo, kdyby na cestě k němu nebylo třeba překonávat tolik studu"...
...to snad zná každý...
...co je lehké, tak málokdy někam vede...
...a hlavně to bereme jako běžné, automatické...
...vlastně už je to dávno součástí našeho života...
...zato činnosti, co v nás zvednou adrenalin...
...samozřejmě mluvím jen o pozitivní vlně emoce...
...i když ta trocha strachu též někdy není na škodu...
...přece každý by to mohl mít, kdyby to bylo komukoliv na dosah ruky...
...a o to si výsledku více vážíme, když je cesta k němu těžší, než nákupní tašky, co si nosíme domu po víkendových nákupech...

..."když v životě najdeš cestu bez překážek, určitě nikam nevede"
...a tak vlastně ani není žádná jiná možnost, než překonávat překážky, jak okolo sebe, tak v sobě...
...ony jsou takovým důkazem, že nejdeme úplně špatně...
...tedy, že jdeme...
...a to je přece lepší, než celý svůj život jen prostát (nebo v některých případech prosedět, co, lenoši?!)...

Jaké knížky ráda čtu?

4. dubna 2018 v 17:16 | Wic |  Deníček
Zduř,
dle názvu by se mohlo zdát, že vám v dnešním článku "jen" doporučím několik titulů, co jsem za poslední dobu přečetla a trochu je rozeberu. Jo, takové články já taky celkem ráda píšu, ale tentokrát bych se chtěla podívat na "literatůru" obecně. Prostě co od knihy očekávám, abych jí mohla označit za dobrou. Takže jsem si tak v hlavě prolítla jaké společné atributy vykazovaly knihy, které jsem kdy přečetla a považovala to za pozitivní přínos. No a to byla celá příprava na tento článek. Možná, že není těžké býti blogerkou (no, je to naprosto easy, když milujete psaní a ani když byste nepsali blog, tak byste si stejně něco pro sebe nutně potřebovali sepisovat)... Ale dost už úvodování, než se zase dostanu od knihy až ke stvoření světa.

Co tedy od knihy očekávám, aby byla "dobrá"...

...pěknou obálku nebo zajímavý název... protože my lidi jsme povrchní stvoření a prostě potřebujeme něco, co náš pohled upoutá... bez toho bych ani knihu nevzala do ruky (obecně třeba nemám ráda knihy, co mají nadpis v patkovém písmu a jen obyčejnou fotku skoro bez úprav hrclou na pozadí...)...

...nemám moc ráda romány, s příběhem zkousnu tak maximálně novelu, jelikož delší příběhy mě nudí a málokdy u nich vydržím (ale samozřejmě se pár mých oblíbených románů najde, jen to není "tradice")...

...takže upřednostňuji odbornou literaturu...

Knižní dobrodružství

31. března 2018 v 15:15 | Wic |  Wic doporučuje
Zduř,
v dnešním článku bych se s vámi ráda podělila o "zkušennosti" s knihami, které jsem přečetla v poslední době. Konečně jsem zase chytla nějakou tu šťávu a chuť do čtení, ono, když člověk najde dobrý materiál, tak se hnedka k němu vrací častěji a přečte najednou více stránek. Začneme knihou Jak získat a ovlivnit téměř každého - umění jednat s druhými lidmi, dále budeme pokračovat titulem Zbavte se nepořádku s feng šuej a zakončíme to příručkou 101 experimentů z každodenní filosofie.

Co si teda například píšu do toho svého deníku?

30. března 2018 v 6:30 | Wic |  Deníček
Zduř,
často se ve svém "článkování" zmiňuji o tom, jak jsem deníky posedlý člověk. A tak mě napadlo, že přišel pravý čas na to, sdělit vám, co si vlastně takto zapisuji. V komentářích se totiž hodně často objevuje, jak to lidem moc dlouho nevydrží, že by nevěděli, co psát... A právě na to jsem tady já, záznamový odborník, abych ke psaní deníku přivedla davy lidí. Je to totiž ta nejlepší a nejlevnější terapie. Cesta k poznání sebe samotného, nebo také cesta ke psaní. Kdybych si nepsala deník, tak bych si ty věci asi nepamatovala a neměla bych z čeho čerpat na blog. Ano, takovéto návaznosti se v životě běžně objevují, i když je moc nevnímáme. A vnímat, tak to nás právě naučí ten deník.

Kam dál