Já a koně

22. listopadu 2014 v 17:28 | Wic |  O mě

Já a koně









Začala jsem jezdit přibližně v dubnu roku 2010, v jedné vetší stáji blízko prahy. Jezdila jsem na patnáctiletém valáškovi haflinga. Přesně 27. srpna jsem začala jezdit v jedné menší stáji (přibližně v té době tam bylo tak 20 koní), protože mně i mým rodičům vadilo, že trenérka z minulé stáje jízdy pořád odvolávala, ale i přesto jsem se tam naučila spoustu věcí (vodit koně v kroku a klusu, zastavování, malé a velké kruhy...).

V té menší stáji jezdím až do dnes. Hlavně je velmi praktické, že od místa, kde máme chatu to trvá do stáje jen deset minut autem, takže se tam dá dojít i pěšky a nebo dojet na kole.

V této stáji jsem začala jezdit na poničce hucula (Bery), na které přišli moje tři první pády. Na Bery jsem jezdila, ale pouze na vyjížďky a na jízdárnu jsem chodila na valacha amerického klusáka (Present). Na něm jsem se naučila cválat, chodit přes kavalety, základní jízdárenské cviky, skákat v klusu nízké překážky. Též jsem se naučila jak koníka vyčistit, nasedlat a nauzdit. Na jaře roku 2011 jsem začala na vyjížďky jezdit na vzrůstově malém haflingovi (Shrek), na kterém to bylo úplně jiné než na Berry. Musela jsem se více soustředit na to kudy jedeme. Né, že by se Shrek plašil, jen ale skákal přes jakýkoliv potok, větve, příkopy, přes které jsme jeli. Na jízdárnu jsem začala dostávat tehdy desetiletého anglického plnokrevníka Lifaaba. Byl o hodně citlivější než Present, ale o to mi to s ním více šlo. V té době jsem neměla skoro vůbec sílu a tak udržet otěže když se kůň do nich pořádně opřel, bylo pro mě těžké. V létě 2011 jsem se zúčastnila jezdeckého tábora v této stáji. Poprvé jsem jela na vyjížďku i na velkém koni a ne na poníkovi. Hlavně jsem se o táboře naučila skákat v klusu a také si zajezdila na jízdárně ve více jezdcích, protože normálně přes rok mi rodiče platili individuální jízdy. Také jsem se svezla na dvouch koních, které jsem přes rok nedostávala(dva vysoké valachy českého teplokrevníka Arkuse a Odyseuse). Do Arkuse jsem se zamilovala. Tento velký a mohutný ryzák mě uchválil hlavně tím, že když se k němu člověk otočil zády, štípnul ho do ramena. Od začátu jsem prostě milovala koníky ,,rebely´´.

Na začátku roku 2012 trenérka prodala Shreka. Byla to pro mě docela rána, ale pozitivní na to bylo, že jsem dostávala přes rok na vyjížďky ,,velké´´ koně anglického plnokrevníka Lyfaaba a Presenta. V létě jsem se zúčastnila dalšího jezdeckého tábora. Od září 2012 do března 2013 jsem si dala od koní pauzu.

V březnu 2013 jsem jak na vyjížďku tak na jízdárnu jezdila na Lyfaabovi, protože Presenta prodali. Před letními prázdninami jsem začala jezdit na Odyseovi. Byla jsem tak šťastná, protože i toto léto jsem se zúčastnila dalšího jezdeckého kurzu, na kterém jsem poprvé lonžovala koně (Enforce), naučila se skákat ve cvalu a svezla se na dalších koních(ponička Meggy, Vanesa, Kubas, Cesna, Czekanka, Kaligula). Hlavně mě uchvátila kobyla norika Vanesa, na které ještě s její dcerou Cesnou a valachem Kubasem projezdila celý podzim, zimu a část jara. Na Cesně, které v té době byly čtyři roky jsem se docela bála jezdit, ale třičtvrtě roku na to se stala mojí nejoblíbenější.

Na jaře 2014 přišel můj další pád. Tentokrát z Vanesy. Přibližně v dubnu jsem začala jezdit na ryzce Czekance, ze které jsem též jednou spadla. Na ní jsem jezdila až do léta. V létě jsem přemluvila rodiče na to, abych jela na tři koňské kurzy. Pěkně jsem si to užila. Poprvé jsem jela na tříhodinovou vyjížďku, opět jsem se svezla na svém oblíbenci Arkusovi, poprvné jsem byla na jízdárně na Enforcovi, který se stal též mým velkým oblíbencem. Pak jsem se svezla na valachovi Vajlandovi, který sice při první jízdě moc nezapůsobil, ale po druhé jízdárně jsem si ho zamilovala. Poprvé jsem si zaskákala s Cesnou. Byl to pro mě skvělý zážitek. O druhém kurzu jsem ZASE spadla z koně. Tentokrát na jízdárně z Czekanky, když jsme jeli cvik od stěny ke stěně, lehkým klusem na volné otěži. Po prázdninách jsem začala hodně střídat koně. Například často jezdím na Cesně, Kubasovi, Czekance, dvakrát jsem přes rok jela na Vajlandovi.

Koně mě pořád baví a musím říci, že určitě ještě více než když jsem začala jezdit. V koních vidím svoí budoucnost a přála bych si aby se tento můj koníček stal jednou mojí prací, která mě uživí a při tom mě bude bavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama