The Black Pearl - úvod + 1. kapitola

28. listopadu 2014 v 15:12 | Wic |  Povídky

The Black Pearl

Tak jsem se zase po dlouhé době vrhla na psaní nějakých těch povídek. Toto jsem psala tak před měsícem, ale pořád se mi sem nechtěli dávat povídky, a tak to sem dávám až teď. Je to o koních (zase). Bude to na pokračování, aby to nebylo tak dlouhý. Doufám, že se alespoň trošku zalíbí.
Jinak Holky od koní už mám dopsaný a tak to sem pak taky někdy hodim :)



The Black Pearl

Na ranči v malé vesničce Garden Village žije jeden kůň, ale není to úplně obyčejný kůň. Vysoký hřebec fríského koně narozený za úplňku je postrach okolí. Dříve byl kvalitním drezurním koněm, který dostával pořád tvrdší a tvrdší udidla a tak ztratil důvěru v jezdce. Když už ho nedokázali zastavit ani na tvrdé pákové udidlo, prodali ho levně do jezdeckého klubu. Místní trenérka si myslela, že vraníka dá ihned do kupy a že se na něm děti naučí skvěle jezdit jízdárenské cviky, ale to se přepočítala. Všichni jezdci z něho mají velký respekt, tedy spíše se ho hodně bojí...až na Aracely. Jen díky této dívce se The Black Pearl naučil znovu vycházet s lidmi. Ale ani ona to s ním neměla ze začátku lehké....poslechněte si její příběh.

,,Proč ho nemají ostatní rádi? Vždyť krásný, zajímavý a určitě by byl skvělím drezurním koněm.´´ přemýšlela jsem při příchodu do stáje. Pearlova velká tmavá hlava vykukovala z boxu a bylo vidět, že čeká na to až k němu někdo příjde, bude ho chtít podrbat a on se na něj zazubí a kousne ho. On byl prostě takový.....

,,No tak chlapče..nech se ode mě alespoň pohladit.´´ řekla jsem vraníkovi. ,,Co se snažíš Ary?! Si snad myslíš, že ho zvládneš? Když ho nedám ani já a to je co říct, proč by měl posloucht zrovna tebe?´´ zašklebila se na mě Rebecca, barbie stáje. Jen jsem zavrtěla hlavou a snažila se dívku ignorovat. ,,Vždyť já mu chci jenom pomoci...proč mě za to ostatní nenávidí?´´ pomyslela jsem si smutně.

Odpoledne po tréninku cvičitelka oznámila, že pro svůj neúspěch a špatnou pověst mezi jezdci bude Black Pearl prodán. Hodně mě to zklamalo, ale po je její druhé větě jsem si uvědomila, že toto je vlasně pro mě dost veliká šance...ona totiž řekla, že když ho někdo dokáže zajet a obstarat ve stáji bez zranění, dostane Black Pearla do péče. Byla bych strašně ráda, kdybyh to zvládla, ale protože nejsem moc dobrá jezdkyně, nemám skoro žádnou naději. Domluvila jsem se s trenérkou, že zítra nepříjdu normálně jezdit, ale pokusím se spřátelit s Black Pearlem. Naštěstí souhlasila.

Ráno jsem dojela do stáje. Kapsu jsem měla plnou pamlsků, abych si hřebce alespoň trochu podmanila. Přišla jsem k jeho boxu a chvíli ho jen tak pozorovala. Žral seno, ale když spozoroval, že u jeho boxu někdo stojí, hbitě se otočil a vycenil na mě zuby. ,,Jestli si myslíš, že mě tímhle zastrašíš, tak to v žádném případě. Já se tě jen tak nevzdám.´´ řekla jsem vraníkovi. Black Pearl sklopil uši a znovu vycenil na mě zuby. V tu chvíli do stáje přišli holky z jezdeckého klubu. ,,To si jako myslíš, že ty to dáš? Kdyby to tady někdo dal tak jsem to já a já to nedám....´´ zařvala na mě Rebecca. ,,To už si mi jednou řikala, tak mě nech být.´´ odsekla jsem. Když všichni odešli ze stáje, sedla jsem si před vraíkův box a dala si hlavu do dlaní. ,,Teď jsem si zvorala úplně pověst mezi jezdci, protože jestli ho nedám, tak mě ostatní budou ještě víc nesnášet.´´ zavzlykala jsem. Najednou jsem ucítila Pearlovi nozdry, které se mě asi na dvě sekundy dotkly vlasů. To mě dodalo energii. Zvedla jsem se, oprášila si prach z rajtek a chtěla jsem pohladit vraníka po čele, ale on v tu chvíli ucuknul a zase na mě vycenil zuby. ,,Já ti nechci ublížit.´´ zašeptala jsem. Pak jsem pomalu otevřela box a začala hřebce lákat ven na pamlsky. Když si všiml, že mám v ruce dobroty, vydal se pomalu za mnou, ale když jsem se otočila, zase o pár kroků couvl. Takhle jsme došli až do kruhové ohrady. Zavřela jsem ho do ní a došla zpátky do stáje pro ohlávku a vodítko. Na chvíli jsem se opřela o ohradu a až když se hřebec cítil i v mé blízkosti přirozeně, otevřela jsem ohradu. Pearl hned znervózněl, začal dávat uši dozadu a cenit na mě zuby. ,,Ale prosím tě, já tě neukousnu.´´ řekla jsem potichu, ale přesto dost důrazně, aby si hřebec nemyslel, že se ho bojím. Pomalu jsem k němu přišla, natáhla ruku dopředu a čekala co se bude dít. Prsty jsem měla pořád od jeho nozder vzdálené minimálně deset centimetrů, takže jsem musela udělat ještě jeden krok. ,,No tak...´´ natáhla jsem se k hřebcovi ještě blíž. Najednou se stalo něco, co jsem opravdu vůbec nečekala. Kdyby mi někdo někdy řekl, že porazím Rebeccu na závodech, věřila bych tomu víc než kdyby mi vyprávěl o tom jak se teď hřebeček zachoval. Pearl toti natáhl hlavu k mě a bez problémů se nechal pohladit po čele. Odhrnula jsem mu hřívu z očí, aby viděl a nasadila mu ohlávku. Konečně pochopil, že mu neublížím!


Tak doufám, že se alespoň trochu líbilo (za pár dnů můžete čekat pokračování)...jinak případně kdyby tam byly nějaký chyby, tak se omlouvám, ale já si po sobě moc články nečtu :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama