7. den-Já a koně

8. srpna 2015 v 18:10 | Wic |  Because I am happy







20-ti denní challenge-7.den

Já a koně




Zduř!
Moc nevím jestli se na toto dokážu pořádně rozepsat, ale do výzvy jsem to prostě musela zařadit, protože koně jsou něco, co ke mě neodmyslitelně patří...O svých začátcích a o různých zážitcích ze sedla jsem se už zmiňovala v různých svých starších článcích, takže to sem psát nebudu, chtěla bych se vrátit ještě o trochu dál, do časů, kdy jsem ještě na koních nejezdila a probrat moje názory jako nejezdkyně a mé dnešní názory na tu stejnou věc dnes. Tak jdeme na to!


,,Chtěla bych se koním jednou naplno věnovat.´´
Tak tento názor mi zůstal úplně stejný. Už jako malá jsem snila o tom, že budu profesionální jezdkyní nebo trenérkou a dodnes po tom stejném toužím.

,,Těším se až budu cválat.´´
Hned od začátku, kdy jsem si sedla na koně, jsem snila o tom, že budu cválat. Když jsem se poprvé učila cválat na jízdárně na Presentovi, myslela jsem, že se zblázním. Káždý jeho cvalový skok jsem myslela, že spadnu, ale samozřejmě, že jsem to ustála. Vzpomínám si, že jsem se strašně moc bála, když jsem poprvé na vyjížďce spadla z poničky Bery ve cvalu a vůbec se mi pak něchtělo cválat a myslela jsem si, že se budu bát navždycky, ale naštěstí jsem se strachu po pár jízdárnách s Lyfaabem zbavila a vpohodě jsem cválala s jakýmkoliv koněm.

,,Chtěla bych závoďně jezdit parkur nebo drezuru.´´
Když jsem ještě nejezdila, ale i když už jsem trochu začínala jezdit, byl můj velký sen se později věnovat těmto dvoum jezdeckým disciplínám, ale dnes už vím, že ani na jednu se moc nehodím. Přesná moc nejsem, takže drezura asi nebude přesně pro mě. Hodně zmatkuji, takže kdybych třeba shodila na parkuru nějakou překážku, znervózněla bych a třeba bych správně nenajela na další skok.

,,Chci jezdit na velkých koních.´´
Jako mladší jsem chtěla co nejrychleji odejít ze hřbetu poníků a hnedka jezdit na velkých koních, ale dnes si říkám, že poníci jsou v mnoha ohledech lepší než koně. Se svou výškou se ale k nim vrátit nemohu, takže si užívám na velkých koních, jen je škoda, že jsem pořádně jezdila jen dva poníky a pak už to byli samí teplokrevníci a plňasové....

,,Chci skákat.´´
Když jsem po roce ježdění poprvé jela přes kavalety v klusu, byl to pro mě snad splněný sen, ale když jsem dva roky na to skákala ve cvalu, něchtělo se mi pak skákat snad už vůbec. Skákání mi ponička Meggi, se kterou jsme si moc nesedly, tak znechutila, že až další rok na to jsem na Cesně zjistila, že to není zase až tak zlé. Ale že bych se nějak do skákání hrnula, to ne. Více mě baví skákat na vyjížďce přes spadlý strom nebo prostě přes jakoukoliv přírodní překážku, kde skok prostě není tak vynucený. Na to jak jsem se jako mladší těšila až se konečně koníkovi odlepí všechny čtyři nohy od země, celkem mě to zklamalo....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama