GSB po 150 letech!

4. července 2016 v 19:53 | Wic |  Good story Bro
Zduř!
Už je to nějakých pár měsíců, co jsem vydala poslední článek, který nesl název GSB (good story bro). Tuto rubriku mám sice stále zařazenou v menu, ale dlouho jsem tam nic nepřidala. Celkově by se to dalo shrnout, jako články s vtipnou tématikou, které nejsou brané vážně a jsou psané za účelem, aby mé čtenáře pobavily. Mojí nejoblíbenější podrubrikou této rubriky byl typ článků, co nesl název Good Story Bro - 10 vtipných příhod z...
A protože byly zase nějaké ty rodinné oslavy a naše skvělá funny rodina vzpomínala na staré dobré časy, vybavily se mě ještě nějaké ty příhody z dětství a když jsem se ještě trochu více zamyslela napadlo mě, proč neobnovit tuto sérii?!



1. 50 shades of grey v domácí verzi
Tato story je někdy z prázdnin 2012, kdy jsme já a sestřenice byly na chatě a spaly u babičky v ložnici. Jednou jsme se dopoledne nudily, pršelo, takže jsme nemohly jít ven a nevěděly jsme, co prostě dělat. Najednou se sestřenice zvedla z postele, sebrala pásek a balíček ponožek ze skříně, ponožky nějak připevnila na pásek a začala mě tím mlátit. Já vzala ze skříně prachovku a zahájila na ní protiútok :D Když nás toto blbnutí přestalo bavit, já hodila prachovka zpět na skříň, ale sestřenici se nechtělo ponožky od pásku odendavat, a tak pásek i s ponožkama hodila pod postel.
Asi o týden později si mamka šla pro něco k babičce a všimla si, že pod postelí leží nějaký pásek a chtěla ho zvednout. Vytáhla ho a na jeho konci uviděla ty přivázané fusekle. Tak to zvedla a šla za mnou do pokoje a řekla: ,,Viky, podívej, co to tam babička se svým přítelem asi dělala?!´´


2. ,,Podej mi prosím to Value´´
Toto je opravdu moje hodně oblíbená příhoda, která se mi stala na koňském výcviku. Seděly jsme s holkama ráno u stolu a snídaly. Trenérka strašně ráda nakupuje v Tescu, a tak skoro všechny potraviny od marmelády po minerálku má od takové té Tescové značky Value. Nechtělo se mě natohovat přes celý stůl pro marmeládu, která stála na druhém konci než jsem já seděla, a tak jsem poprosila jednu z holek: ,,Prosím tě, podáš mi to Value?´´ A ona mi odpověděla: ,,A které z nich myslíš, Viky?´´Nejlepší na tom bylo, že já jsem to nepřečetla anglicky, ale prostě počeštěle, tak jak se to píše.


3. ,,Haló, tady je medůza.´´
Tato příhoda je z Tunisu, kde jsem byla asi někdy ve svých sedmi letech na dovolené se svou fajnovou rodinkou. Ihned po příjezdu do hotelu jsme se dohodly, že v jedné místnosti budu spát já se sestřenkou a v té druhé, přes kterou se procházelo do našeho pokoje, bude spát mamka s tetou. U nás v pokoji byl na takovém malém stolku položený telefon s přímou volbou do recepce. Samozřejmě, že sestřenku nenapadlo nic jiného než ten telefon zvednout a říct do něj: Haló, tady je medůza. V recepci to vzal nějakej chlápek a začal jí tam něco řikat anglicky s trochu arabským přízvukem, ona se lekla a rychle to položila.


4. Rodiná záhada ohledně hry se šunkou
Toto je jedna z takových těch příhod, které se stávaly na pokračování. Celé to začalo někdy o letních prázdninách v roce 2010. Já, sestřenka, mamka a babička jsme seděly v kuchyni na chatě a v tom se sestřenice zeptala, jestli bychom si nemohly zahrát nějakou společenskou hru. Mamka se jí zeptala, kterou chce hrát a ona začala popisovat: ,,No takovou tu jak se tam prodávají ty šunčičky a je to skoro jako the sims, ale v deskovém podání.´´ Všechny jsme na ní koukaly, protože jsme nevěděly, jakou hru myslí. Večer mě sestřenka nějak přesvědčila, že jsem si už začínala pomalu myslet, že jsem tu hru také někdy hrála. Asi o týden později na chatu přijela i teta, a tak jsem jí se sestřenkou hnedka šla říct, jestli si nevzpomíná, kde jsme tu společenskou hru hrály a jak se jmenovala. Ona nevěděla, ale byla si též jistá, že jsme to někdy hrály. Tak mamka nakonec došla k názoru, že jsme to určitě hrály u dědy na chatě, protože tam ani ona ani babička nebyly, a tak je jasné že tu hru neznají. Takže když děda přijel na konci prázdnin na oslavu mých narozenin, ihned jsme se ho ptaly jestli tu hru zná. On řekl, že ne. Dodnes jsme nezjistili, kde nebo kdy jsme hru ,,na šunčičky´´ hráli, ale podle mě to byla určitě kravina a nic takového neexistuje, přesto je to téma k hovoru na každé oslavě ;D


5. ,,Díky za ukázku´´
Tato story je někdy z roku 2014. Byla jsem s mamkou na chatě na zahradě a na klíně jsem držela Melly (to je moje morče). Najednou se objevil na vedelejší zahradě soused a mamka mi navrhla, že bych mu měla jít Mellku ukázat (měla jsem jí tenkrát asi jen pár měsíců doma, tak se asi chtěla pochlubit). Tak jsme přišly k plotu a já jsem mu ukázala Melly. Chvilku jsme tak kecali - ale to není podstatné - a pak se soused otočil, že už musí jít a řekl: ,,Díky za ukázku´´, ale mamka mu rozumněla: ,,díky za otázku´´, a tak se ho zeptala: ,,Vy sledujete nejfejka?´´ Ona si totiž myslela, že soused chtěl říct takovou tu hlášku ,,díky za otázku, měj se´´


6. Klika v kuchyni
Moje další hodně oblíbená příhoda, která se stala v roce 2013. Na chatě nám moc dobře nedrží klika od branky a občas vypadává, ale dá se jednoduše zastrčit zpátky, takže každého normálního člověka napadne, když mu vypadne, nandá jí tam zpátky, ale jednou takhle šla babička se svým přítelem na hřbitov, nějak více prudce vzali za branku, a tak jim klika zůstala v ruce. Babička se nechtěla nandaváním zbytečně zdržovat, a tak vzala kliku s sebou na hrob. Když se pak vrátili, nenapadlo jí tam konečně zandat zpátky nebo alespoň někoho poprosit, aby jí tam zandal, ale raději jí vzali dovnitř a položili v kuchyni na jídelní stůl.


7. Větrák u Větví
Tento příběh se stal někdy o letních prázdninách v roce 2013, kdy u nás jako snad skoro vždycky byla má sestřenice. Rozhodly jsme se, že si skočíme něco koupit do obchodu k větnamcům (k ,,větvím´´). Tak jsme si každá vzala peněženku a vyrazily jsme. Když jsme přišly do shopu, sestřence bylo takové horko, že to ,,zakempila´´ u větráku, aby se trochu ochladila a já zatím šla vybírat nějaké zmrzliny k chladícímu pultu. Když jsem se pak otočila čelem k sestřence, musela jsem se smát, ona totiž mávala prudce kolem sebe rukama, měla otevřenou pusu a vypadala jakoby měla právě nějaký záchvat, ale ona se snažila jenom trochu ochladit. V tu chvíli kolem ní prošel prodavač a začal na ní pomrkávat, takže ona v tu chvíli celá zrudla a raději si ani tu zmrzku nekoupila.


8. ,,Dneska předáme tetě závěť.´´
Tato story se stala přesně 30. června 2015. Já, mamka a taťka jsme jeli na narozeninovou oslavu babičky, kde jsme si měli předat dárky i s tetou a sestřenkou, protože jsme se nějak nestihli předtím vidět. Už jsme skoro parkovali před babičiným domem a já jsem se z ničeho nic mamky zeptala: ,,Mami, dneska předáme tetě tu závěť?´´ Chtěla jsem totiž říct dárek, ale nějak jsem se přeřekla.


9. Bába s koksem
Další story, která se stala 30. června 2015. Ráno jsem si šla do školy pro výzo. Přišlo mi zbytečné si brát nějakou kabelku nebo batoh, a tak jsem si vzala takovou látkovou tašku z ikei. Bohužel měla ale trochu jiný formát než desky na vysvědčení, takže mi skoro všechny věci z té tašky čouhaly. Ale teď k hlavnímu tématu tohoto příběhu..... už jsem za sebou zamykala branku a myslela jsem si, že pohodově vykročím naposled do školy, v tom ale na mě mamka zavola z okna: ,,Viky, dej si tu tašku přes rameno, vždyť s tim jdeš jako bába s koksem.´´ Prý se za jejího mládí tato hláška používala normálně, ale bába s koksem je podle mě až moc divné přirovnání....


10. Střih na ,,bubiko´´
V minulém století frčel (tedy alespoň podle mé babičky) nějaký střih vlasů, kterému se říkalo na bubiko. Nevím jestli je to nějaký oficiální název nebo ho vymyslela má babička, která má slabost pro vymýšlení nových názvů, ale i kdyby to bylo oficiální jméno účesu, příjde mi to takové divné a celkem vtipné. Jednou jsem si prohlížela s babičkou fotky, na kterých byli můj taťka s tetou asi desetiletí. A babička mi u toho pořád říkala: ,,Tak tady jsem Karlíčka nechala ostříhat na bubiko.´´ Pak ukázala na mou tetu: ,,Vidíš, tady má Valunka trochu přerostlé bubiko, nechápu proč jsem jí to nenechala přistřihnout.´´ Pak vytáhla ještě nějaké další staré album a opět ukazovala: ,,Tady jsem opět já s účesem na bubiko, vidíš jak dědovi slušelo bubiko....´´ A takto to šlo asi ještě další dvě hodiny. Nejvíce mi přišlo ale divné, že každý úšes byl jiný, přesto stále nesl jeden a ten samý název.. BUBIKO...


Toto bylo 10 stories, na které jsem si teď při psaní ,,zfleku´´ vzpomněla. Doufám, že jste se u něčeho aspoň trochu pobavili (doufám, že je to vtipné i v tom psaném podání, protože naživo to bylo na 100% funny...)
Budu ráda za nějakou tu odezvu v komentářích, ať vím, jestli to vůbec lidi zajímá (no tedy spíše by bylo lepší napsat baví, protože koho by zajímaly rodinné příběhy někoho jiného ;) )
A v dalším díle se pokusím vybrat ještě lepší story (no a celkově prostě zlepšit tuto nově obnovenou sérii...)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama