Otec neznámý - kapitola I.

9. července 2016 v 20:54 | Wic |  Spisovatelské výkony
Adelita zapnula notebook a pohodlně se usadila do červeného křesla v obývacím pokoji. Všude po bytu zněly její oblíbené písničky, které sesílila úplně na maximum. ,,Nádhera..takhle se ihned lépe pracuje.´´ uchechtla se a začala rychle ťukat do klávesnice. Na psaní byla nadaná už od dětství. To, co by jiní vymýšleli a pak i psali celé roky, měla ona hotové během pár dnů. Přesto její tvorba moc čtenářů nezaujala, nelíbilo se jim, jak drastické osudy potkávají hlavní hrdiny. Někteří zase kritizovali až přehnaně tvrdý černý humor, kterého bylo v knížkách plno. Ostatní spisovatelé by asi přestali nebo svou tvorbu změnili, kdyby věděli, že čtenáři se na ní nedívají přímo s velikým nadšením, ale pro Adelitu bylo psaní skvělým prostředkem pro dostání se ze svého života. Strašně ráda si na hlavních hrdinech vybíjela zlost, stejně jako to dělávala její matka na ní.


,,To mě zase čtenáři přizabijou, až budou číst tyto řádky....´´ škodolibě se smála mladá spisovatelka a promnula si prsty, aby se jí ještě lépe psalo. Doufala, že si na její styl jednou lidé zvyknou. Ale možná by bylo snažší změnit sebe než měnit nějaký ten milion lidí svých potenciálních čtenářů a obdivovatelů. Jejím největším snem bylo, aby byla její kniha zfilmovaná. Vždy, když nemohla večer usnout, představovala si, jak vybírá herce, kteří by byli vhodní na danou roli. Tímto celkem jednoduchým způsobem by se mohla setkat se spoustou slavných osobností, kterým by ona předváděla, jak se mají vyjadřovat, aby byl film co nejpodobnější jejímu psanému zpracování. Třeba by se setkala i se svým oblíbeným zpěvákem...
,,Co to posloucháš?! Koukej to hnedka vypnout! Takovou hrůzu mi tu pouštět nebudeš.´´ seřvala Konstancia svou dceru, když přišla domů z práce. Adelita smutně sklonila hlavu a poslušně písničky vypla. Vzala notebook ze stolku a přesunula se do svého pokoje. ,,Nemusiš odcházet...já stejně ještě jdu ven!´´ zavolala na ní matka, ale ona už zatím zmizela ve svém malém útulném pokojíčku. Hodila mobil s repráčkem hnedka vedle Dua, který byl rozvalený na posteli a opatrně položila notebook na desku pracovního stolu. Pro jistotu si zapojila do mobilu sluchátka, aby nemusela od své matky poslouchat kritiku na její hudební vkus. Konstancia nechtěla, aby takové písně vůbec poslouchala, ale ona by se své oblíbené hudby nikdy v životě nevzdala, tedy konkrétně, nikdy by se nevzdala svého oblíbeného zpěváka. Nechápala proč je na ní za takovou maličkost vždy naštvaná.
Celé dny poslouchala to samé, jela playlist stejných písniček pořád znovu a znovu, sjížděla všechnu tvorbu pouze od jednoho tvůrce. Od té doby, co jí její nejlepší kamarádka Parisa pustila jeho hudbu, nelíbily se Adelitě už žádné jiné písničky. Chtěla si vylepit jeho plakáty po pokoji, ale bohužel i to jí matka zakázala. Vše, co souviselo s ním, Konstancia tvrdě odmítala, i když věděla, že její dcera to velmi špatně nese. Zato Parisa měla celý pokoj plný jeho plakátů a to jí Adelita strašně moc záviděla. Její rodiče jí totiž dovolili jet dokonce i na jeho koncert a samozřejmě by si mohla svou nejlepší kamarádku vzít s sebou, ale když se o tom dozvěděla matka, ihned jí to zakázala a řekla, že to dělá jen pro její dobro. To je prostě klasický argument rodičů, kteří už nevědí, co na svou obhajobu říci.
Nevěděla, že všemi těmito zákazy vzbudila ve své dceři ještě větší nenávist k ní. Adelita jí nikdy nemohla zapomenout, kolik chlapů se u nich doma vystřídalo a nechtěla přece ani tak mnoho jako náhradu za zkažené dětství. Chtěla si jen a pouze pouštět svou oblíbenou hudbu, která jí dávala určitý smysl života, a kdyby jí to matka dovolila, přestala by naléhat i na to, aby jí seznámila s jejím pravým otcem. Samozřejmě, že strašně moc toužila po tom zjistit, kdo je on, nemusela by ho ani znát osobně, stačilo by jí jen ho vidět třeba na nějaké fotce, aby věděla po kom vlastně je, potože své matce se opravdu moc nepodobala. A to ať povahově nebo i po vzhledové stránce.
Vůbec jí nikdy nedošlo, že vlastně svého otce už tolikrát viděla, tedy spíše na něj kouká více než je zdrávo...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama