Otec neznámý - pokračování

16. srpna 2016 v 13:07 | Wic |  Spisovatelské výkony


Adelita se opatrně zvedla z lavičky a pokračovala v lehkém rozběhávání. Za tu dobu, co přemýšlela, se úplně setmělo, takže teď už nebylo skoro vidět na vlatsní krok. Jí to ale nevadilo, tma se skvěle hodila k její aktuální náladě. Duo se za ní rozběhl a pohledem jí povzbuzoval, aby zrychlila. Pomalu se jim začaly rozehřívat svaly, a tak přidala. Cesta jí opravdu dost rychle ubíhala, asi po půl hodině doběhla na konec stezky. Posadila se na poslední lavičku a opět se chtěla ponořit do přemýšlení nad svými problémy, v tom jí ale vyrušil kolem procházející člověk. Pozorně si tu blížící osobu prohlížela. Když už byla od ní vzdálená asi jen pár metrů, zjistila, že je to její spolužačka Yasmina. ,,Ahoj, můžu si přisenout?´´ zeptala se jí vysoká blondýna. Adelita přikývla na souhlas a udělala dívce místo. Duo si lehl vedle lavičky, rychle oddechoval s vyplazeným jazykem, aby se ochladil. Yasmina se posadila a zeptala se spolužačky: ,,Co tady děláš tak pozdě?´´ Chvilinku bylo ticho, Adelita nevěděla, co jí na to má odpovědět. Nechtěla jí vyprávět, že sem chodí často, protože by se k ní pak chtěla určitě Yasmina častěji přidat a ona si s ní popravdě neměla ani moc co říct. Ale zase jí nechtěla sdělovat své problémy. V rychlosti promyslela, která z variant bude lepší a pak nakonec zvolila, že jí popíše to, co jí trápí, třeba se jí pak alespoň trochu uleví. ,,No..potřebovala jsem si prostě trochu odpočinout od domova, chtěla jsem trochu utéct od problémů a řekla jsem si, že běhání bude tou nejlepší variantou.´´ začala povídat. ,,Tak to mě opravdu zajímá..pokračuj.´´ vybízela jí Yasmina, známá jako největší školní drbna. Spisovatelka se rozhlédla kolem sebe a začala přemýšlet, kde začít, aby to dávalo hlavu a patu. Skoro každý rozhovor s člověkem, hlavně s tím, se kterým se tak často nebavila, brala jako krátkou povídku, a tak si každou svou větu dobře promýšlela. ,,Jsou tři věci, co mě už celkem dlouhou dobu trápí, ale to není tak důležité. Nemusím tě tím zatěžovat, rozhodně máš svých problémů dost, takže by bylo zbytečné, abych do tebe hustila další a ty by jsi pak nad tím musela přemýšlet...ale podle toho jak se natěšeně usmíváš, mám pocit, že bych asi měla ve vyprávění pokračovat, nemám pravdu?´´ kývla na svou posluchačku, ale přesto se snažila téma co nejvíce obcházet. ,,Víš, mě opravdu zajímá, proč jsou tvá díla tak vážná, bez smíchu a hlavně plná kritiky ke všemu....Chtěla bych tě více poznat, abych pochopila, proč píšeš zrovna takto. Mě se totiž strašně tvá tvorba líbí. Obdivuji, jak dokážeš tak skvěle popsat pocity postav a situaci, kterou zrovna teď prožívají. Tvé knížky nejsou jako ostatní, protože postavy v nich opravdu žijí, nejsou to jen obyčejné povídky, ty jakoby jsi chtěla něco přes ně sdělit...´´ uvažovala Yasmina a rukou naznačovala Adelitě, ať pokračuje. Tu opravdu velmi potěšilo, že má její tvorba alespoň nějakého ,,fanouška´´, který jí obdivuje. Zrovna od Yasmin by nečekala, že se jí budou její knihy líbit. A tak se opět rozhlédla po parku. Už asi ani na něm nemohla najít nic nového, ale ona v tom ničem hledala mnoho inspirace pro vyprávění, které vlastně žádnou další věc navíc nepotřebovalo.
Ona to přesto chtěla udělat zajímavější, ale ne tak, že by svůj příběh života nějak přibarvovala, ona jen trochu vzpomínky okořenila a dělala je tak živými, aby se všichni lidé, co její příběhy slyšeli, stali jeho součástí. ,,Všechno začalo v mých deseti letech, když jsem se svou nejlepší kamarádkou Parisou prohlížela klipy na internetu. Ona měla strašně ráda jednoho zpěváka, a tak se rozhodla, že mě od něj pustí nějakou písničku. Vzpomínám si, že se hrozně dlouhou dobu probírala desítkami jeho videí, než našla své nejoblíbenější, které mi chtěla na ukázku pustit. A tak jsem ho poprvé uviděla, jeho zeleno-šedo-hnědé oči mě doslova očarovaly. Nemohla jsem na něj přestat myslet, jakoby mě pořád v myšlenkách propichoval pohledem. A to mi bylo teprve deset let, vem si jak dlouho mě jeho hudba drží! Všichni mi říkali, že mě to přejde a najdu si nějakého reálného kluka, který mi hlavně bude věkově alespoň o trochu blíže, ale já jsem prostě milovala a dodnes miluju jen jeho... Má matka to pořád nemůže nějak překousnout, asi se jí ta hudba nelíbí nebo nevím co proti tomu má.´´ vyložila svůj první problém Yasmině. Ta se jí celou dobu, co vyprávěla, upřeně koukala do očí a pozorně poslouchala. Bylo na ní jasně vidět, že se jí Adelitina tvorba velmi líbí. Že by Adelita našla svou fanynku, které může poděkovat z očí do očí a ne jen odpovědět komentářem na kladnou recenzi nějaké z jejích knih?!
Z parku se Adelita vrátila pár hodin po půlnoci. Byla alespoň o trochu šťastnější, než když v pozdním odpoledne odcházela. Možná, že si nakonec budou s Yasminou trochu rozmnět. Potěšilo jí, že konečně někdo její tvorbu dokázal řádně ocenit, líbilo se jí, jak spolužačka celou dobu poslouchala a snažila se pochopit, co cítí. To se jí opravdu nikdy nestalo. Sice s Parisou si rozumněla opravdu skvěle, ale její kamarádka jí nikdy nehodnotila objektivně, a tak nemohla Adelita vědět, kdy jí jen přehnaně chválí a kdy je to opravdu vážně tak skvělé.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 16. srpna 2016 v 13:23 | Reagovat

fajn blog, zvu tě na svůj

2 Wic Wic | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 12:21 | Reagovat

[1]: díky, určitě kouknu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama