Rodinná oslava

26. srpna 2016 v 6:00 | Wic |  Spisovatelské výkony

Zduř!
Někdy na mě příjde prostě taková ta nálada, kdy se potřebuju ze svého vzteku vypsat. Donedávna jsem si vždy sedla k deníku a psala o aktuálním problému, co mě štval, ale pak jsem objevila ještě lepší způsob, jak se co nejrychleji vybít a vrátit svou mysl zpět do normálního režimu. Ano, to o čem mluvím je skládání básniček. Je to na uklidnění myšlenek o hodně lepší než klasické psaní a pomocí rýmů se tak skvěle dá vyjádřit nesouhlas s věcí, která mě v danou chvíli ,,dostane do varu´´. Prvních pár básnických výtvorů nebylo moc povedených, ale časem se mi to dokonce i začalo trochu rýmovat... A tak jsem si řekla, že bych se s vámi mohla jednou za čas o nějaký ten umělecky psaný výtvor podělit. A protože jsou všechny básně psané jako kritika na něco nebo mi posloužily na rychlejší zahojení rány, co zasáhla mou mysl, vždy napíšu něco málo o tom, kde se vzal původce toho, že jsem si k básnění vůbec sedla.

První básničku jsem pojmenovala Rodinná oslava. Napadla mě po oslavě narozek mé tety (se kterou se mimochodem opravdu moc nemusím..), protože jsem byla dost překvapená (nemile) tím, jak příšerné jsou vzájemné vztahy v naší rodině. Vždy jsem věděla, že nejsme taková ,,big family´´, na kterou si na veřejnosti hrajeme, ale tohle mě naprosto dostalo. A tak jsem místo toho, abych se tím nějak přehnaně trápila, vzala propisku s deníčkem a pokusila zrýmovat své myšlenky.


Stačila hodina,
utíkala pomalu,
já tam seděla,
ticho u stolu.
Přestože ostatní,
všude kolem se bavili,
pro mě i vteřiny, byly dlouhé jak hodiny.

To co mi dříve připadalo vtipné,
rychle mne omrzelo,
bylo to prostě takové jiné,
opravdu nebylo moc veselo.

Sežerou, vypijou úplně vše,
vždyť je to zdarma, tak proč ne,
když sleduji jak se každý cpe,
už je mi z toho celkem zle.

Atmosféra by se dala krájet,
vše je tak hrozně strojené,
názorů a hovorů nevyjímaje,
jeden druhému leze do prdele.

Řekla bych si,
to je snad pod jejich úroveň,
ale oni začnou diskuzi,
která je doslova o hovně.

Vždyť se za sebe musí stydět,
ostuda to tedy je,
i slepý by mohl vidět,
že to celé hrajeme.

Popravdě si totiž nemají co říci,
jeden na druhého kecy má,
přijdu si mezi nima jak v kleci,
škoda je, že to není jen hra.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. srpna 2016 v 6:41 | Reagovat

Jo jo, taky znám takové oslavy, lidi se vesele mezi sebou baví a pak se za rohem pomlouvají...

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 5:53 | Reagovat

Jsem ráda, že je to skládání básniček. Podle úvodu ... mne napadly různé hrozně věci, kterými si můžeš vybíjet vztek 😃
Myslím, že atmosféra se ti básní navodit opravdu povedla. Víc takových věcí. Pomáhá to :)

3 Wic Wic | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:17 | Reagovat

[1]: Díky moc za koment :)

[2]: Je pravda, že toto je takový super neškodný způsob :D To jsem ráda ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama