Ahh, ten vtipný život

9. února 2017 v 6:00 | Wic |  Good story Bro
Zduř,
je to už nějaký ten rok zpátky, kdy jsem pravidelně přidávala články, které obsahovaly vtipné příhody z mého života. Do dnešního dne mi ze tří typů vtipných článků, co jsem dávala pod rubriku "Good Story Bro" zbyly jen "Vtipné sms", které se snažím s nějakou tou pravidelností stále vydávat. "Vtipná slova z klávesnice" po pár dílech zanikly a "Vtipné story z života" bohužel také. Což je podle mě celekm škoda, mě totiž strašně moc bavilo ty story sepisovat, a tak si připomínat, jak zábavný život je. Takže jsem prošla staré články a vybrala ty nejlepší, doufám, že se pobavíte aspoň z poloviny tak, jako já.



,,Kamarádka´´ wi-fi
Seděli jsme večer u táboráku a trenérka se nás ptala, co plánujeme na zbytek prázdnin. Když se dostala řáda na mě, řekla jsem: ,,Já jedu s rodičema do Kašperských hor...bude to tam celkem asi nuda, ale bude tam wifi, takže dobrý.´´ A trenérka mi na to řekla: ,,To je dobře, že tam s tebou jede kamarádka.´´ Nejdříve jsem nechápala a pak mi došlo, že ona si myslí, že wifi je jméno. WTF?! :D


Ne, nechci jíst!
Tato story je přibližně z roku 2008. Moje sestřenka studovala vejšku ve Francii, a tak jednou poslala babičce s dědou pohled. Babička přinesla poštu někdy v pět hodin a to se děda zrovna chystal číst noviny. Babička nám jako největší svátost ukazovala pohled, ale děda si toho vůbec nevšímal, protože ho dostatečně zaměstnávala ,,dívka blesku´´. Babička ale chtěla, aby každý dostatečně pohled ocenil, takže pohopkávala kolem dědy. Děda ale vůbec nevěděl o čem mluvíme, a tak si myslel, že mu babička chce nutit něco k jídlu, a tak strašně rozlobeným hlasem zakřičel: ,,Ne, nechci jíst!´´


Rachejtle, která proháněla dědu po ulici
Bylo to někdy na silvestra roku 2004 nebo tak nějak. Moje prateta dala tátovi k narozkám rachejtle, aby nám je pustil na Silvestra. Já, mamka a babička jsme byly u dědy v pracovně, ze které vedly okna přímo na ulici, kde už stál táta připravený s rachjtlema v ruce, aby je zapálil. Děda si šel ven zapálit cigáro. Stoupnul si asi deset metrů od táty, aby na něj rachejtle nemohly. Táta rachejtle zapálil, ale nic se nestalo, tak houkl na mamku, že chvilku počká, jestli se opravdu nic nestane a pak když tak je zkusí zapálit znovu. Děda ale ,,zkušeně´´ k taťkovi přiskočil a se zapálenou cigaretou v puse se začal v petardě nějak rochat, aby přišel na to proč nechce vyjet ven. Ale protože to taťka před tím zapálil, v rachejtli se už něco uvolnilo, a tak to vyskočilo na dědu. a protože měl v puse tu zapálenou cigaretu, začalo to za ním běhat. Děda v asi o dvě čísla větších crocsech skákal po silnici a snažil se rachejtli utéct. Já jsem tam prý vyjeveně koukala, taťka křičel na dědu ,,ať vyhodí tu cigaretu´´, mamka byla přilepená na okně a také se o dědu bála a babička se jen držela za břicho a měla příšerně velký záchvat smíchu, který jsem u ní pak už dlouho nezažila.


Pásek s ponožkami
Tato story je někdy z prázdnin 2012, kdy jsem já a sestřenice byly na chatě a spaly u babičky v ložnici. Jednou jsme se dopoledne nudily, pršelo, takže jsme nemohly jít ven a nevěděly jsme, co prostě dělat. Najednou se sestřenice zvedla z postele, sebrala pásek a balíček ponožek ze skříne, ponožky nějak připevnila na pásek a začala mě tím mlátit. Já vzala ze skříně prachovku a zahájila na ní protiútok :D Když nás toto blbnutí přestalo bavit, já hodila prachovka zpět na skříň, ale sestřenici se nechtělo ponožky od pásku odendavat, a tak pásek i s ponožkama hodila pod postel.
Asi o týden později si mamka šla pro něco k babičce a všimla si, že pod postelí leží nějaký pásek a chtěla ho zvednout. Vytáhla ho a na jeho konci uviděla ty přivázané fusekle. Tak to zvedla a šla za mnou do pokoje a řekla: ,,Viky, podívej, co to tam babička se svým přítelem asi dělala?!´´


Herbář s náplastí
Někdy ve 3/4 roku v deváté třídě jsme dostali od úči za úkol, abychom si na hodinu příroďáku připravili herbář z kytek, které jsme si měli nasbírat na jednom školním výletu, kde jsem já naštěstí nebyla, a tak stačilo abych místo herbáře vypracovala referát, který jsem samozřejmě stáhla z wikipedie, takže jsem neměla tolik s tím práce, jako ostatní, co na výletě byli. Největší problém byl ten, že přibližně polovina žáků si žádné rostliny nenasbírala, a tak musela jít po škole ve svém volném čase rostliny sbírat. Další problém byl takový, že když už všichni konečně nějaké ty kytky měli, pořádně to neusušili, a tak to úče zplesnivělo v kabinetu. Těch pár jedinců, kteří měli kytky suché, je nenechali schnout přirozeně a místo toho je vyžehlili žehličkou, aby uschly. Dalším problémem bylo popisování kytek. Nejlepší byli ti žáci, kteří k uříznuté větvi stromu připsali nápis strom. V lepších případech nepsali celé odborné názvy, ale základ alespoň byl. Nejpodivnější byl ale způsob lepení. Někteří si dali tu práci a rostlinky vzorně nalepili lepenkou, ale naneštěstí to byli nejčastěji ti, kterým stejně kytky zplesnivěly, neboť je neměli řádně suché. Další napatlali celou A5 herkulesem, takže se jim všechny stránky slepily k sobě. Pak tu byli tací, co kytky nalepili nějakým levným lepidlem, , které moc nedrželo, a tak úče než všechno stačila zkontrolovat, všechno z herbáře vypadlo. Úplně nejlepší způsob vymyslel jeden ze spolužáků. Rostliny totiž přilepil takovou tou klasickou hnědou náplastí.


Cestou na záchod to někde položí
Naše třídní učitelka ze základky nám před jedním ze školních výletů říkala nějaké ty instrukce. Přesně nevím o čem celý její výklad byl, protože jsem samozřejmě jako vždy byla duchem nepřítomná. Vyprávěla něco o tom, že když budeme vystupovat z autobusu, abychom šli na záchod, máme si tam nechat všechny věci a s sebou si brát jen to nejdůležitějí, protože bus pořád hlídá řidič a při zastávkách nevystupuje. A pak ještě dodala takovou skvělou větu, která se hned zařadila na můj seznam nejlepších hlášek: ,,No je jasné, že každý z nás přirozeně jde na záchod a cestou to někde položí.´´ Asi tím ale myslela tašku nebo třeba mobil a né to, co jsme si ihned představili my žáci :D


,,Haló, tady je medůza.´´
Tato příhoda je z Tunisu, kde jsem byla na dovolené někdy ve svých sedmi letech. Ihned po příjezdu do hotelu jsme se dohodly, že v jedné místnosti budu spát já se střestřenkou a v té druhé, přes kterou se procházelo do našeho pokoje, bude spát mamka s tetou. U nás v pokoji byl na takovém malém stolku položený telefon s přímou volbou do recepce. Samozřejmě, že sestřenku nenapadlo nic jiného než ten telefon zvednout a říct do něj: "Haló, tady je medůza". V recepci to vzal nějakej chlápek a začal jí tam něco řikat anglicky s trochu arabským přízvukem, ona se lekla a rychle to položila.


Klika v kuchyni
Moje další hodně oblíbená příhoda, která se stala v roce 2013. Na chatě nám moc dobře nedrží klika od branky a občas vypadává, ale dá se jednoduše zastrčit zpátky, takže každého normálního člověka napadne, když mu vypadne, nandá jí tam zpátky, ale jednou takhle šla babička se svým přítelem na hřbitov, nějak více prudce vzali za branku, a tak jim klika zůstala v ruce. Babička se nechtěla nandáváním zbytečně zdržovat, a tak vzala kliku s sebou na hrob. Když se pak vrátili, nenapadlo jí tam konečně zandat zpátky nebo alespoň někoho poprosit, aby jí tam zandal, ale raději jí vzali dovnitř a položili v kuchyni na jídelní stůl.


Bába s koksem
Další story, která se stala 30. června 2015. Ráno jsem si šla do školy pro výzo. Přišlo mi zbytečné si brát nějakou kabelku nebo batoh, a tak jsem si vzala takovou látkovou tašku z ikei. Bohužel měla ale trochu jiný formát než desky na vysvědčení, takže mi skoro všechny věci z té tašky čouhaly. Ale teď k hlavnímu tématu tohoto příběhu.....už jsem za sebou zamykala branku a myslela jsem si, že pohodově vykročím naposled do školy, v tom ale na mě mamka zavola z okna: ,,Viky, dej si tu tašku přes rameno, vždyť s tim jdeš jako bába s koksem.´´ Prý se za jejího mládí tato hláška používala normálně, ale bába s koksem je podle mě až moc divné přirovnání....


Jde sem Lukáš.
Tato story je někdy z března 2015. Zrovna zazvonilo na přípravu před první hodinou. Všichni jsme seděli ve školní knihovně, kam jsme chodívali na hudebku. V knihovně je asi osm stolů pro čtyři lidi. Já a moje dvě kámošky vždycky sedávaly u jednoho stolu, který byl vpravo a úplně vzadu (to aby na nás úča neviděla :D ). Před hodinou tam ještě přišla úča a řekla nám ať si vytvoříme skupinky po čtyřech. U našeho stolu bylo o jednoho člověka méně a u toho klučíčího zase jeden tvor přebýval, takže jeden z kluků se zvedl a přidal se k nám. Ale ještě než přišel, ptala jsem se jedné z kámošek na to, co zrovna teď poslouchá za hudbu (měla v uších sluchátka). Takže náš rozhovor vypadal nějak takhle: ,,Co vlastně teď posloucháš?´´ zeptala jsem se kámošky, ale ona místo toho aby mi odpověděla, chtěla upozornit druhou kámošku, že k našemu stolu jde kluk, který se té druhé kámošce líbil, a tak řekla: ,,Jde sem Lukáš.´´ Neslyšela jsem co říká, a tak jsem řekla: ,,Co?´´ A ona zase: ,,Jde sem Lukáš.´´ ,,Tak to neznám.´´ řekla jsem, protože jsem si myslela že mi říká jméno interpreta, kterého zrovna poslouchá. Pak když jsem uviděla, že si k nám Lukáš sedá, pochopila jsem, že mi asi kámoška neříkala jméno zpěváka :D
Já jí totiž rozuměla něco jako: ,,Semeno Lukáš´´, a tak jsem si myslela že je to nějaký začínající český rapper :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama