O sebevědomí

3. března 2017 v 21:08 | Wic |  Mé názory a úvahy
Zduř,
několik dnů zpátky jsem na svém blogu objevila komentář, na který jsem prostě měla ihned nutkání reagovat. Ale rovnou už při psaní odpovědi mi došlo, že by to vlastně bylo snad na námět celého článku. A tak jsem odpověď zkrátila na to nepoctatnější. Teď tedy rozeberu celé znění komentáře, vrátím se k pointě článku a hlavně se vyjádřím svým úžasně originálním neotřelým způsobem... Jinak, kdo by si chtěl přečíst celý původní článek.


Hlavní myšlenkou mého článku ani nebylo vlastně mé ego nebo cokoliv o mém sebevědomí nebo tak... samozřejmě, když něco rozebírám, občas se potřebuji trochu odpoutat od hlavního základu, ale spíše mým účelem bylo vyjádřit to, jak já vlastně city k ostatním využívám (že mě prostě nějaký týpek zaujme, já kvůli němu začnu cvičit a dál prostě schluss, nemělo to hlubší pointu...).

Tady mi ženuška napsala: "Doma tě sražejí, a tak vyhledáváš i jinde takové lidi". Ano, mohl to někdo pochopit z mého textu, ale já bych to nenazvala srážením, spíše přísností. U nás má všechno prostě svá pravidla (a proto jsem také tak posedlá plánováním). A popravdě, nechtěla bych žít v rodině, kde i málo stačí k dobru. Vždyť tak to prostě v životě nechodí, na co vám bude, že vám mamuška pochválí vaší tlustou postavu a bude si vás dále a dále vykrmovat?! Opravdu vám nepomůže, když rodiče budou spokojení se špatnými výkony ve škole.
Jasně, neříkám, že mě někdy neštve, že se u nás skoro nic neocení, ale na druhou stranu, když se nad tím zamyslím...

Nevyhledávám lidi, co mě srážení (ok, teď neberu v potaz, že skoro vůbec nevyhledávám lidi, protože je NEPOTŘEBUJI - capslock pro ty, co by psali, že já osatní chci a oni mě ne xD). Ne, že by mě nezáleželo na názoru osatních, samozřejmě, že mě někdy pochvala potěší, ale upřímná a ne to ve stylu "jsi šikovná, že ve svém věku dokážeš vyhodit papír do koše a ne na zem".

Ve vztahu se necítím, ano to je pravda, ale znám spoustu lidí, co vztahy nemusí. Já jsem v tomto takový "kluk". Pro představu (ani jsem to sem původně neměla potřebu psát, ale co, když rozebírám cizí komentář, proč nerozebrat i své soukromí), já to mám asi tak. Najdu si objekt, pro ten objev se nadchnu (což je ta fáze motivace, o které jsem mluvila v původním článku a mimochodem, to cvičení byl jen příklad, samozřejmě je i pár dalších věcí, ve kterých může motivovat), pak se s ním nějaký ten čas scházím, a pak je konec (nejčastěji z mé strany...). Protože každé zboží se okouká...

Jsem dost kritická osoba, ať jde o druhé nebo o mně samotnou. Protože stále je co zlepšovat a dokonalosti se nedá dosáhnout, což neznamená, že se o ní nemůžeme snažit. Já se ale kvůli těm lidem neměním, není to tak, že daný typan by měl rád hnědovlásky a já najednou šla na hnědou, už vůbec bych neměnila třeba svůj oblíbený styl hudby... nebo životní styl a své zájmy.
Není mi dobře tam, kde mě lidé mají rádi... to není také úplně tak správný výrok. ani nemám pocit, že by něco takového z mého článku plynulo. Já jsem náhodou moc ráda středem pozornosti. Líbí se mě když mě lidi opěvujou, ale za něco, co jsem dokázala a ne za to jaká jsem. To podle mě v dnešní době nemá žádnou váhu, spíše jde o to, jak se prezentujete. Jak by řekla jedna má Freundin: "Mám umělé řasy, umělé nehty, no a vlastně jsem i duší taková celá umělá."
To je právě ten rozdíl v pochvalách (ty jo, ten článek se nám zase ubírá úplně jiným směrem...), když mi někdo řekne: "Ty máš ale pěkný oči" tak na co mi to je, to je přirozená věc, kterou nezměním. Ale když mi někdo pochválí svaly, tak to už je odvedená práce a musela jsem se přisnažit.

Ještě k té "bezmezné lásce", ve které nezáleží na tom jaký člověk je. Já bych to asi řekla tak, lidi, co máme rádi si vybíráme tak, že nám skoro ničim nevadí. Tedy, určitě nás většinou vlastností nebudou irotovat, žé... Na venek se chovám dost tolerantně, ale v duchu snad každého kritizuji, včetně sebe, stále je přece co zlepšovat. A i svou rodinu nebo případně pár přátel, kritizuji (ať už veřejně nebo v duchu, záleží na tom, jak velký "problém" to je), samozřejmě, že to neubírá tolik procent na mém vztahu k nim, ale to je tím, že to nejsou zásadní "chyby".
Jednou kámoška vzdychala, že je tlustá a já jí na to řekla, že je. Řekla mi tedy, že bych jí jako kamarádka měla uchlácholit, na což jsem se ohradila: "Já vidim, že jsi tlustá, mohla bys zhubnout. Ale mě je to jedno, mě se to netýká, ale nebudu někomu něco nalhávat."
Když mě tedy někdo bude kritizovat třeba můj plochej zadek, na kterej nadávám sama vždy když jsem v posilce před zrcadlem, tak mi to neva. Když mi někdo pochválí, jak jsem namalovaná (což je věc, na kterou jsem celkem dost hrdá), tak též od srdce poděkuji. Ale když mi někdo bude kritizovat styl hudby, co poslouchám, já jeho kritiku přijmu, smířím se s tím, ale asi moc velcí Freunde nebudeme, pokud se nedokážeme respektovat. A pokud mi člověk pochválí věc, se kterou já sama nejsem spokojená (a ještě k tomu, když ví, že je to zrovna věc, co mě vadí), tak to mě strašně dokáže naštvat.
Prostě ve zkratce - já neoceňuji přirozenou krásu, a tak nevyžaduji, aby jí ostatní oceňovali u mě.

Nedá se říct, že by tento článek byl úplně "rozborem" komentáře, ale spíše je to vyjádření se, které jsem chtěla dostat ze sebe (doufám, že to nenzní moc zmateně).
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli jste náhou původní článek nepochopili tak, jako tato naše úžasná ženuška, abych se mohla případně poučit a příště psát jasněji.
A též budu ráda za jekékoliv jiné vyjádření :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťula** Peťula** | Web | 3. března 2017 v 22:52 | Reagovat

Ahoooj, po 3 letech jsem se vrátila na blog :) Pokud budeš mít chut, koukni ke mě, třeba tě něco zaujme

Jinak fajn článek. vždy jsem měla nízké sebevědomí a muj život nebyl nic moc ale člověk si nesmí vše zabírat a musí věřit v sám sebe :) a najít kolem sebe super lidi kteří ti pomůžou zvednout sebevědomí, tak jsem to měla já :)

2 Wic Wic | E-mail | Web | 4. března 2017 v 15:52 | Reagovat

[1]: Určitě mrknu :), jinak díky :)

3 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 6. března 2017 v 19:46 | Reagovat

Nezbývá mi než souhlasit s každým písmenem. Jsem ráda, že když se mi něco nepovede, tak mám kolem sebe lidi, kteří mi to na férovku řeknou a nemažou mi med kolem huby, protože jedině tak se budu zlepšovat a nezkysnu do smrti na jednom místě.

4 Wic Wic | E-mail | Web | 7. března 2017 v 17:38 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že souhlasíš :) Jak tak koukám, si celkem chápavý človíček :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama