Vzpomínky nejen na základní školu

25. listopadu 2017 v 19:13 | Wic |  Téma týdne
Zduř,
téma týdne, které je zvolené právě na tento týden, tak to se mi opravdu hodně líbí. Takové kreativní a ze života, to je přesně pro mě. A protože vzpomínek ze základky mám tunu a o té tuně jsem už několikrát psala (třeba v sérii, co jsem vydávala nějaký ten rok zpátky - Good Story Bro), rozhodla jsem se, že udělám spíše takové vtipné porovnání mezi střední a základkou. Přece jen, jsem teď ve třeťáku, takže školní výlety už nejsou jen o svlíkací flašce a přetahování večerky do půl jedenáctý.

Na základce jsem se na prvním stupni učila se svojí mamušou doma, ta mi i kontrolovala všechno, jestli to mám v deskách, prostě naprostá klasika. Příklad toho, kdy je rodič pilnější, než samotné dítě.
Na druhém stupni jsem nosívala hromadu stejných sešitů, ve kterých jsem měla v tašce příšerný zmatek. Obaly jsem poztrácela již první týden a učebnice jsem raději nechávala doma, protože přece jsem je nechtěla zmačkat a pak za ně platit na konci školního roku, že?!
To se na střední změnilo, museli jsme si nakoupit vlastní učebnice a já, která chtěla být za tu pilnou, nakoupila jsem naprosto všechno, co bylo na předepsaném seznamu. Například to, že učebnice ekonomiky mi sloužila jako podložka na odkapávání bot v zimě, tak to u nás věděla snad celá škola.
Dneska už si učebnice nekupuju a ani se nějak nechystám si je koupit. Stačí mi jeden univerzální sešit, do kterého si stejně převážně kreslím grafity, píšu něco arabsky nebo překládám věci, co aktuálně bereme, do Turečtiny. Ale co, nejhorší výzo, co jsem kdy měla, byly tři trojky, tak proč hrotit učení?
Povinná četba
Na základce jsme četli nějakou tu Dášenku a další české dětské kravinky, na které jsem nikdy nebyla. Celkově nemusím moc příběhové knížky, mám jen svých pár favoritů, ale mezi ně Špalíček českých pohádek opravdu nepatří.
V devítce a v prváku, kdy už jsme začínali číst věci ve stylu Romeo a Julie, snažila jsem se to nějak přelouskat, pak jsem čtení nahradila audioknihama, protože u toho jsem aspoň mohla uklízet, a tak si danou činnost zpestřit.
Dneska čtu krátké popisky o knížce a jedině zásadně v Turečtině. Pravda, občas mi tam nějaká ta drobnost uteče. Například, když jsem četla Yaşlı adam ve deniz (Stařec a moře), pochopila jsem sice, že tam byl nějaký rybář na Kubě, který měl pomocníka, ale já si to přeložila tak, že ho ten pomocník krmil a ne, že s ním lovil ryby, a tak si obstarávali jídlo. Též je někdy problém s překladem jmen nebo i jejich výslovností, kdy jsem nechytla, že týpek jménem Candy (O myších a lidech) se čte anglicky (pochopitelně...) a ne turecky. Takže jsem to přečetla "Džandy", ale profesorka je už naštěstí vcelku zvyklá. A toto je také jediný způsob, který mě baví, protože česky si prostě jdu přečíst to, co mě zajímá, toto aspoň mohu brát jako plus k procvičení si turečtiny.
Školní výlety
Na základce, klasika, hrála se flaška, kdy nejlepšími úkoly bylo strkat nohu do záchodu nebo lízat koberec. Večerka byla někdy v půl desáté a my se to snažili nenápadně protahovat do půl jedenácté, házeli jsme po sobě plyšáky, zamykali se do skříní v hotelu. Velká rebélie bylo také si namočit ručník a nesprchovat se, u kontroly to tak prošlo, i když jsme všichni děsně po tom týdnu, třeba školy v přírodě, smrděli.
Na střední už to začíná být zajímavější. Hra nikdy jsem s mými oblíbenými otázkami: "Nikdy se mi nelíbil Tomáš (jeden spolužák, který je samozřejmě na akcičkách vždy přítomen)." a "Nikdy bych se nevyspala s Tomášem", které se pak spojí v dotaz na všechny, jestli si myslí, že je v tom nějaký rozdíl. Hodně z nás se nedokáže trefit do dveří od chatky... I když máme zabrané tři chatky pro celou třídu, tak na záchod se musí chodit stejně někam do křoví, protože na jednom ze záchodů bleje jeden spolužák, další totálně zechcal druhej spolužák a do třetí chatky se nemůže vůbec, protože jsme tam museli zamknout spolužačku, která byla již v jedenáct hodin večer v příšerném stavu a společně s ní tam zamknout i jejího psa, kterého si tahá na všechny školní akce a stejně už po pár hodinách neví ani o sobě, natož o něm.
Vztahy s učiteli
Na základce jsem byla takový ten zamlklý "ťunťa", který jako naprostý retardos jen sedí v lavici, zkoušení u tabule nesnáší a jen se šprtí na testíky, aby známky nějak vypadali, protože "doladit to" na konci roku s učitelem zkoušením v kabinetě, to by byla pro mě smrt a stresovala bych se z toho už několik měsíců dopředu.
To dneska se na kabinetíky přímo "specializuji". Před vysvědčeními obíhám profesory s velkou Merci a doufám, že přimhouří oko, což se mi opravdu osvědčilo. Třeba profesor na účetnictví, ten je na mě opravdu dost hodný. "Průměr 3,8, tak to je přece jasná trojka" nebo "Je vidět, že jste se snažila, takže za snahu dáme 4-", tak to jsou legendární výroky. Nejlepší na tom druhém je to, že toto řekl u testu, který jsem odevzdala úplně celý prázdný, nevyplněný, takže nevím, kde viděl tu snahu.
Nějaký ten kousek času už uběhl no =)
Pár vybraných hlášek
Na závěr jsem se rozhodla sem napsat několik vtipných hlášek ze školního prostředí, ať už co se týče základky, nebo tedy teď aktuálně střední.
Větrná kondice - ano, takto jsem přeložila anglický pojem "air condition" (klimatizace), ještě jako naprostý "bořek" jsem si myslela, že "air" znamená vítr.
Hezkým chlapům by se mělo zakazovat pracovat ve školství - tímto výrokem jsem okomentovala vzhled našeho tělocvikáře.
S předchozí hláškou souvisí několik dalších, které se též týkají fešného tělocvikáře, který už bohužel na naší škole neučí
Já bych mu za to i zaplatila
On má takový pěkný sklon čela a sexy krk - tak víte co, pro každého je podstatná jiná část těla, ale jako první sledovat čelo a krk, tak to můžu snad jen já
Mám ráda blonďatý chlapy, protože u nich aspoň nemusim řešit obočí - ano, oboří, tak to já též vcelku "prožívám", protože srostlé výrazné obočí jsem vídala na svém tátovi od malička, takže mám asi "trauma" z dětství
Já jsem na ty trochu jiný dopisy - a já blbka mu dokonce i napsala "vyznání lásky" v dopise. A tuto hlášku jsem pak řekla úče na obhajobu toho, proč jsem dostala špatnou známku ze psaní úředních dopisů v Písemné a elektronické komunikaci. Aby si nemyslela, když nedokážu napsat reklamaci, že neumim psát vůbec
A jako vždycky vám budu k dispozici dole - toto nám řekla třídní na základce, když povídala o třídních schůzkách. Pro některé bohužel, myslela jen dolní třídu
No to víte... Klínský mi úplně tak nevyhovuje. Já mám radši Štohla, ale ten má trochu jinak ty bankovní účty a to mě mate.
Klínský má jiné obrázky, tady jsou jiné obrázky, a tak jsem se rozhodla obrázky ignorovat.
- je zvláštní, že znám více názory naší ekonomikářky na různé autory ekonomických a účetních knih, ale z těchto předmětů toho vlastně nic moc neumím, ale i když se tady blbě tipuje a blbě vymýšlí, tak se mi to vždy podaří nějak naštěstí okecat =)
Kdo chce jít šlapat, ať si šlape, ale ať se nediví, že skončí támhle někde na Míráku - je vidět, že paní profesorka na ekonomiku se vyzná
Šiblá křížem - dějepisářka ze základky měla opravdu velmi originální označení pro nevhodné chování při hodině
Dáme se intenzivní práci ve skupině - ano, při Němčině opravdu velmi intenzivně "skupinkujeme"
A tady je to zase každý s každym - ihned se roznásobování závorky chápe jednodušeji
Já tam ty prsty snad nestrčim - matikářka má holt asi nevýhodu, že má silnější prsty, protože jinak by nám určitě předvedla, jak dovnitř krychle strčí prsty a naznačí tím, kde se úsečky protnou a jakou budou mít odchylku
Škrábání považuji za předehru k sexu - to je dobré vědět, zvláště když vám toto řekne profesor při hodině filosofie
Naučte se to jako celek - přesně, na co je umět použít každé slovíčko zvlášť a znát jeho význam, stačí je odříkat jako básničku za sebou, apoň takový názor zastává naše němčinářka
Uděláme si rošádičku - tímto výrokem začíná každá hodina účetnictví, když píšeme test a profesor chce, abychom se rozsadili
Budu se na vás všechny těšit u dalšího článku, zduř!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 20:14 | Reagovat

Je hezký, že ses podělila o fotky...:)

2 nudistka nudistka | Web | 26. listopadu 2017 v 10:01 | Reagovat

Turečtina se ti bude hodit, možná ani netušíš jak moc. Na střední škole jsem měla jako předmět psaní, učili jsme se psát všemi deseti, počítali nám čas a úhozy. Říkala jsem si, že je to absurdní, že mi to k ničemu nebude, ale dnes mě to živí, psaní mi zabírá 95% mého času v práci a kdo by to býval řekl, že.

3 Wic Wic | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 21:08 | Reagovat

[2]:Já určitě nepochybuju o tom, že se mi bude Turečtina hodit, chtěla bych totiž žít v Turecku, takže tam jí asi použiju no ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama