Plány na rok 2018 a trochu ze života

28. ledna 2018 v 17:14 | Wic |  Deníček
Zduř,
přišla na mě nějaká ta vlna prokrastinace, studium a k tomu práce, takže se mi prostě psát moc nechtělo. A opravdu nepotřebuji přidávat srajdy jen pro čísla, což rozhodně chápete. Dneska bych si s vámi chtěla popovídati o tom, jaké plány chystám na rok 2018 (nemyslím ohledně blogu, ale prostě do života), na co se těším tento rok a také bych se chtěla rozkecat o pár vtipnějších faktů z mého života, nad kterými občas i okolí kroutí hlavou.

Úplně nejvíce ze všeho se těším na letní prázdniny, protože jedna povinnost mi tím vypadne, takže i směny se budou plánovat jednodušeji. Nestmívá se tak brzy jak teď, takže jít si zaběhat v deset hodin večer není úplně "vo hubu". Také máme s kámoškou naplánované nějaké ty kecičky, znáte to, kemp, návštěva sousedního Koláčkova (tak my obecně říkáme Slovensku, nemyslíme tím jen tu konkrétní vesničku), pak také nějaký ten pobyt u nás na chatě, což je vždycky velká sranda. Představte si mě, kámojdu a jejího psa po půlnoci na poli nebo v lese, jak lezeme na posedy a fotíme se u toho. Popravdě, je to sranda. A co mamka na to? Tu jenom naštvalo jednou to, že jsme si na sebe nevzaly reflexní pásky, jinak to neřeší.

S mamkou plánujeme přelom srpen/září nějakou tu návštěvu Turecka, takže se těším opět na psaní článků z dovolené a také na hromadu fotek na instagram. O všech zážitcích samozřejmě budu referovat.

Z těch "obyčejnějších radostí" se těším například na mé tradiční večerní běhy, které začnou ihned na jaře s trochu pozdějším stmíváním. Dlouhé procházky, například ta do školy, která má trvat něco okolo dvou hodin, ale já jí chodím za čtyřicet minut. Až odhodím bundu, kabát nebo třeba zimní boty a v novém "vohozu" si to nakráčím na Václavák, což je prakticky jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze (společně asi s Náplavkou a Národní třídou, ale to jsou spíše takové typické noční pochůzky) - dá se tam skvěle ponakoupit, vočumovat turisty a člověk si tam připadá, jakoby skoro ani nebyl v Čechách.


A teď se už pojďme podívat na "aktuální životní situaci"....

Ráda si vymýšlím nová slova, protože mi to tak usnadňuje zápisy do deníků. Nejčastěji je odvozuji nebo prostě přejímám z cizích jazyků. Jen tak například "Mektup" (=turecky dopis) znamená předávání psaníčka učiteli na tělák, ze kterého jsem byla naprosto hotová. Slovo "adrenalinovka" znamaná píseň, která způsobuje i po letech silné emoce a nejčastěji se váže na nějakou osobu. Konkrétně na "akci mektup" se váže song od Die Ärzte - Wie es geht.

Celý mobil mám v Turečtině. Když jsem naprosto milovala Rammsteiny, byl celý Německy, ale teď, když si prostě jedu jenom svůj styl, svojí pohodičku, už dávno nechodím celá černá oblečená s černě podmalovanýma očima a ve sluchátkách mi občas zahraje bez vyhrocení Justin Bieber, tak jsem se vrátila k jazyku, který po těch letech ke mě už prostě patří.
Jsou slova, která zásadně neříkám Česky, už jsem si je natolik zažila v cizích jazycích, že je prostě vkládám do každodenní mluvy a i ve škole při zkoušení mi to párkrát uteče. Například, když jsem chtěla, aby mě mamuša pustila jít pařit do Hurghády, řekla jsem jí "Anne, ne olur, bırak beni", naštěstí mi už za ta léta rozumí, občas dokonce i Turecky odpoví. Když se loučíme s kámoškama, tak už všechny automaticky říkáme "Já tě ještě kucaknu (čti "kudžaknu")", protože objímá se každý, tak proč tomu nedat počeštělí turecký výraz. A takto bychom mohli pokračovat ještě hooodně dlouho dále.

Sepisuji si všechny dobré hlášky, které kdy řeknu nebo někde zaslechnu. Dále je pak reprodukuji znova a znova mezi lidi z okolí, než se stanou legendárními. Prostě nechci, aby nějaká sranda náhodou upadla v zapomnění. Řekla bych, že můj výrok "Do kvalitních sluchátek a kvalitního sexu se vyplatí investovat" je legenda také kvůli tomu, že všichni vědí, že si kupuju sluchátka tak za tři kila max, protože je stejně vždycky někde zasednu, zapomenu nebo přetrhnu kabel.
Jednou za čas mě přepadne takový extrémní posedlost zbavit se hromady věcí, které nejsou užitečné nebo se na ně nevážou nějaké ty feelingy. A tak jde o dům dál třeba i tričko, které jsem na sobě ani prakticky neměla... Ale myslím si, že toto by měl dělat každý, protože hromadění zbytečností, to je jedna z těch nejhorších věcí.

Nejdůležitějšími životními faktory jsou pro mě zdraví, štěstí a svoboda. Běhání, tak to je takové vyjádření těchto tří věcí v jednom. Když něco uběhnete, tak jste asi zdraví, překonávání limitů, tak to je nejlepší zdroj štěstí a běhám zásadně zašera večer, takže to je ta svoboda.

Vedu si deník, do kterého píši spontánní věci, které mě napadají, nehledám v nich v danou chvíli význam, jen prostě píšu, co cítím. A tak se tam po nějaké té době o sobě dočítám, že bych chtěla létat, natočit klip s Lilem Waynem nebo vypadat jako Bob Marley...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Damien Damien | Web | 28. ledna 2018 v 21:22 | Reagovat

Tvoje plány sa mi páčia, aj premenovanie nášho malebného Slovenska na "Koláčkov." :D
Taktiež sa chystám na pravidelné behanie, len čo začne byť teplejšie počasie a svetlo. :D

Tvoj doterajší život sa mi tiež dosť páči :D Nepoznám snáď nikoho, kto by obľuboval turečtinu :D Taktiež súhlasím s posúvaním nepotrebných vecí ďalej. :D

Ty musíš byť veľmi zaujímavá osoba :D

2 Wic Wic | E-mail | Web | 29. ledna 2018 v 14:12 | Reagovat

[1]: Moc děkuju za moc pěkný komentář :) a přeji ti moc pevnou vůli, aby ti běhání vydrželo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama