Dopis

21. března 2018 v 17:32 | Wic |  Téma týdne
Zduř,
dnešní téma týdne se mi opravdu dost líbí, i když ani teď, právě v tuto chvíli kdy zasedám ke psaní, absolutně nevím, o čem vlastně budu psát. O dopisu, to je zřejmé již z nadpisu. Ale toto slovo, které velice ráda často nahrazuji tureckým "mektup" (a to používám běžně v běžné řeči, stejně tomu už mé okolí i rozumí), tak to se opravdu dosti váže k mému životu. Miluju psaní, miluju tudíž i dopisy. K tomuto útvaru mám prostě svůj blízký osobitý vztah. Již jako malé prtě jsem si "průšvihy" u rodičů "leštila" pomocí psaní dopisů. Slibovala tam hory doly, o kterých jsem stejně věděla, že nebudou splněny, přece jen psaným slovem se lže lépe, než-li když musíte stát k člověku z očí do očí. Dost času na přípravu, více se vyřádíte na jazykových obratech... avšak gramatická chybka nebo překlep není vyjádřením roztomilosti a málokdy pobaví tolik jako přeřek.
Jak tak koukám, dnešní článek se nebude ubírat konkrétním směrem. Jen se tak ve filozofickém kruhu protočím okolo daného tématu. Myslím, že to co je nám blízké, tak to je právě na toto "obíhání" vcelku stvořené. Teď si vemte, že bych tohle chtěla psát o houbách, o kterých vím maximálně jen to, že jediná jejich stravitelná forma pro mě je na pizze.
Takže... už jsem se vám přiznala k mým "lešticím" praktikám, kdy jsem chtěla vyžehlit jakýkoliv průšvih dopisem. Ano, na sílu mého psaného slova se já často spoléhám. třeba i u psaní testů, když nevychází příkládek v matice, proč nedat paní profesorce menší vzkaz. Přece se nevyhodí bílý nepopsaný papír jen tak zbytečně. A občas to aspoň ten půlbod nažene.
Milostná psaníčka, ano to zná asi každý. Ne, že bych někdy takové věci praktikovala, že... Dobře, musím se vám přiznat, k vyjadřování mých "citů necitů" pomocí dopisu jisté sklony mám. Ať už jsem si takto hezky psala dopísek panu profesorovi na tělocvik. Což sice nepřineslo pozitivní odezvu z jeho strany, ale takovou srandu ve škole jsem už dlouho potom (no ono vlastně ani předtim) nezažila...


Není vlastně smska také takový dopis? Možná email více, ale kdo dnes pro běžnou komunikaci používá mailování? Já tedy tak maximálně na dopisování s mou němčinářkou ohledně témat k německé maturitě.
Ale smskou, tak tam velice velice ráda využívám té síly slova. Proč volat, když chcete, aby vám rodičáci něco dovolili. Dobře, někdo by řekl, že nemohou tolik nad prosbou přemýšlet díky spěchu a nenapsaném požadavku, a tak spíše svolí, ale lhát do telefonu... zkoušeli jste to někdy? Možná zlaté a svaté z očí do očí...
Vždy, když se můj "vztah nevztah" s oblíbencem stává tím více "vztahem", než-li "nevztahem" a není to jen jednotýdenní známost, nebo jak já ráda říkám "křoví"/"záchod" známost, tak mě přepadávají takové tiky ve stylu "Napiš mu dopis". Ano, takto vás ovlivní čtení bravíčka ve velmi nízkém věku... nevím kde jinde by byl někdo, kdo extrémně podporuje psaní si dopisů ve "vztahu" (a ano, musím já psát slovo "vztah" stále v uvozovkách, jelikož mluvím o sobě - nedokáži a ani nechci popisovat jiné životy, takže stále píšu především jen o sobě - a já nejsem takový ten vztahový "nepodváďoš").
A tak pak celkem často si jen tak píšu dopisy, které pak ve stylu "hlavně nenápadně" zanechávám u něj v bytě, když odcházím. No co, aspoň angličtinu si tím procvičuju. Výhoda, když nejste moc na Čechy... Možná tedy spíše pro ně, jelikož znáte mé zmatené filozofické myšlení, které si píše to, co má právě někde na místě, kterému se říká srdce. To v té angličtině se pořád ještě tolik nerozjíždím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama