Existuje Bůh?

24. března 2018 v 23:44 | Wic |  Easy otázky s Wic
Zduř,
kdo z vás by po přečtení čistě jen titulku článku (a čte mě pravidelněji, než jednou za rok) řekl, že má odpověď na tuto zásadní filozofickou otázku je hlasité ano, tak ten je dobrej a vyhrál. Gratuluji. Máme zde před sebou dosti zajímavé téma, které se týká běžného každodenního života (a taková témata mám nejradši), ale každý si ho vykládá naprosto jinak. Někdo si "jede" "klasickou" církev, někoho se tato otázka vlastně ani moc nedotýká... no a někdo má své vlastní náboženství se svými pravidly (a vlastně svym všim "originálnim"), což je skupinka, do které se velice ráda řadím já. Předem si tady odpovím na pár (předvídatelných) zbytečných komentářů nebo myšlenek, které by mohly po přečtení určitých částí textu vyvstat.

...ne, nezakládám si tady vlastní sektu, chci si tomu věřit čistě je já, nepotřebuji k tomu dav oveček. Proč tedy takový článek sepisuju, když "neverbuju"? Jednoduše, ráda otvírám zde svou duši a ukazuji veřejně své postoje. Když něco dělám, tak se za to nestydim, protože je to mou součástí. A když je něco mou součástí, tak to velmi ráda prezentuji světu...

...ne, opravdu neodsuzuji nikoho, kdo má jiný postoj, jinou víru nebo prostě nevěří. To je věc naprosto každého. Náboženství je jako sex, pokud je někdo zoofil a nesáhne mi na mé morče, tak nemohu dělat nic víc, než-li přihlížet. Pokud je někdo asexuál, nemůže za to, takže ho neodsoudím, ale asi s nim nepolezu do postele. A to, že jsem s někym v posteli na jedné lodi zase nemusí znamenat, že je ideální pro život...

...často říkám, že náboženství je ospravedlnění pro vše, ale to nemyslím v takovém tom "teroristickém hledisku". Zní to tak, ano to musím uznat, ale nechte mě to vysvětlit. Beru to na styl, když bych mohla mít výčitky z něčeho, co jsem udělala (ale prostě "kraviny" ve stylu, proč jsem neslavila Silvestra s kámoškou, ale prokrastinovala doma při puštěných písních od Lil Wayna... no a o pár týdnů později jsem "chytla splína", že mi asi něco venku trochu uteklo), tak řeknu, že to tak Bůh prostě chtěl a dále neřeším. Někomu pomůže "Hakuna Matata" a já mám zase jinou formulku...


...také ráda říkám, jak je Bůh skvělou nejjednodušší cestou... a lidé mě pak berou za neperspektivního lenocha. Zase ale opět jde o výklad této věty. Nejjednodušší je v tom, že se nemusíte vůbec ničeho bát... nebo třeba přemýšlet, jestli daná věc klapne, jak to skončí, co bude. Toto je v kompetenci Boha a já si mohu hezky užívat běžného života a řešit otázky, na které mi mozková kapacita stačí (takže ne, zrovna v tomto líná nejsem, ale přece jen, ani počasí 100% nepředpovíme, natož osnovu celého svého života)

Konec ale už zdlouhavým úvodům, pojďme si ještě rozebrat mé "praktiky" podrobněji. "Můj" Bůh je prostě takový "kouč", ne nějaký poručník, co vás zavede do nebe, nebo pošle do pekel. Takže i pro ateisty by zde mohla být inspirace a základ pro vytvoření trochu jiného pohledu na věřící.


...mou velmi oblíbenou částí praktikování víry je činnost, kterou nazývám "Sázky s Bohem", což vám tak trochu osvětlí, proč Boha nazývám "koučem". Dáme si příklad, na tom se to vysvětluje nejlépe. Zítra večer mám spát u svého kamaráda (a tady vidíte, že víra není svazující, pokud nelezete do církve, tak jsou pravidla jen a jen ve vašich rukou), s rodiči je to dohodnuto, s ním je to též předjednáno, jen malinkatý problém - je v práci a už poránu mi psal, jak umírá na teplotu (znáte to, ti chlapi, taky je složí všechno)... Normálně bych mohla třeba jen doufat, ale já se chci "posnažit", aby to prostě vyšlo. Když o něco stojím, tak proč za tím nejít, zvláště když je to už skoro dojednané. A právě v tu chvíli přichází na řadu již zmiňovaná "náboženská činnost". Jsem doma v pokoji, rozhlédnu se kolem a položím si otázku: "Tak, Wikay, co všechno jsi pro to ochotná udělat, jak moc o to setkání stojíš?" A v hlavě mi automaticky začíná nabíhat "zjevení" - takže nejdříve vyhodím dvacet věcí, pak se pokouším stanovit nový rekord v pánských klikách, dále mi do hlavy příjde "předsevzetí", že prostě za den napíšu deset článků, proč ne, to zvládnu přece...


..."papírková přací metoda" je super způsob, jak své podvědomí naladit na konkrétní cíl nebo přání (ze přání se následně stane ten cíl...), ale dostat ho z hlavy, takže je vše prostě bez stresů. Mám jednu plechovou krabičku, do které dávám přehnuté malé papírky, na kterých jsou napsaná má přání. Jde o velice jednoduchý proces. Vezmu A5 papír, roztrhám ho na 8 dílů. Na každý napíšu to, co si přeji(ano, přiznávám, někdy jsou to opravdu dost bizarní přání), vyslovím to nahlas, přehnu papírek a vhodím do plechovky. Napsáním jsem si uvědomila, co chci, naopak vhozením jsem to přenechala Bohu. Pokud se tak má stát, tak se stane (a jelikož vaše mysl touží, tak se opravdu stane... s nějakým tím přičiněním, klasika), ale vy se nemusíte jako u klasických "Wishlistů" stresovat nad tím, co všechno vám vlastně chybí, co postrádáte, nebo třeba tím, že to nikdy nemůžete dokázat...


...Bůh není pro mě jen "kouč" ale také "dobrý kamarád". Respekt je přece základem pro kamarádství. Ale strach ne, proto já neuznávám takové to "boj se Boha". Ano, boj se pokud podvedeš, pokud podrazíš, ale pokud neděláš zásadní chyby cíleně, tak se nemusíš bát žít. Takže si s ním moc ráda povídám. Třeba i o tom, jaké si mám vzít druhý den džíny. Stoupnu si doprostřed pokoje, zatočím se dokola, pak vyhodím obě (třeba) dvě možné varianty kalhot na zem, pak se zase zatočím, udělám krok dopředu a na jaké došlápnu, tak s těmi sklidím zaručený úspěch...


...povídáme si ale prakticky o všem (nebojte, mám kamarády =D, jen toto je asi tak stejný "argument" jako říct, proč se bavíš s rodiči, když máš kamarády, Bůh totiž není kamarád, ale ani rodič... takže se nedají zaměnit), běžně třeba o tom, jak se na něco těším, co mám v plánu, smějeme se nad historkama... a jelikož se mnou prožívá naprosto všechno, tak mohu vzpomínat na úplně všechny zážitky (ne jako ve společnosti určitých lidí, před kterými proberete jen ty společné).
Ano, má víra je trochu jiná, než-li klasika. Vím, že věštění z orgasmu je spíše někam do Afriky nebo k Indiánům a ne do Prahy v Čechách. Také asi ani ti největší myslitelé z celého světa neměli nikdy v noci vnuknutí, že se mají zaregistrovat na badoo... ale všechno je jednou poprvé a někdo musel být první, kdo tento "myšlenkový směr" objeví. A třeba jednou všechny mé výroky někdo sepíše a budu druhý Nietzsche...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 25. března 2018 v 9:12 | Reagovat

Jednou jsem v jakémsi časopise narazil na větu:
"Kdyby byl bůh, tak by na světě netrpěl takovou čeládku jako jsou lidé."

Vnímat boha jako kauče je zajímavá idea.

2 hedd hedd | Web | 25. března 2018 v 9:50 | Reagovat

Píšeš-li Boha s velkým B, je to potom matoucí, neboť tak se označuje jen trojjediný Bůh křesťanský. Je to i Tvůj Bůh, nebo myslíš jiného boha? ;)

3 Robocock Robocock | 25. března 2018 v 11:37 | Reagovat

Teda sice to nedosahuje úrovně "země je placatá", ale i tak solidní trolling.

4 Wic Wic | E-mail | Web | 25. března 2018 v 20:45 | Reagovat

[2]: Píšu-li Boha s velkym B, tak je to buďto jméno nebo třeba projev úcty jako Vám v dopise. Tím též neoslovujeme jiné "vy", než-li "Vy"

5 Kory Kory | Web | 27. března 2018 v 10:13 | Reagovat

To je doobryyy... hrozně sympatický a tak..

6 Wic Wic | E-mail | Web | 27. března 2018 v 10:40 | Reagovat

[5]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama