Jak důležité jsou známky?

18. března 2018 v 18:10 | Wic |  Mé názory a úvahy
Zduř,
snad každý si prošel obdobím, kdy tito "malý trpaslíčci s až moc vysokou hodnotou" ho pronásledují na každém kroku. Škola by nebyl problém sám o sobě, spolužáci jsou fajne, vždy se tam skvěle prospim a najim, oproti brigádám tam po mě vlastně ani nikdo nevyžaduje nějaký ten výkon... no a pak příjde vysvědčení a všechno je v háji. Tedy, pro mě vlastně ani ne, já si to dokážu nějak zařídit... myslim jako doma, ale stejně jsou tu pořád nějaké ty stanovené meze, co se na výzu může objevit, a při čem je lepší se už ani doma neobjevovat. O čem bych ale chtěla dnes mluvit? Řeknu vám to na rovinu, chci tady zpochybnit opravdovou hodnotu těchto malých potvor. Ale nebojte se, žádný záporně naladěný článek na mém blogu nikdy nenajdete, když kritizovat, když si stěžovat, tak vždy s humorem a s úsměvem!

...když si udělám dobré taháky, projde mi to a dostanu jedničku, tak sice si něco zapamatuju při psaní taháku, ale mé znalosti budou třeba tak na čtyřku...

...když zaplatím někomu, aby mi udělal tahák, tak mé znalosti budou třeba i na pětku...

...když půjdu do kabinetu s čokoškou a budu dobře smlouvat (tomuto já říkám "leštění", zní to přece jen lépe, když někdo řekne "Wiki je profesionální leštička, než-li vlezdoprdelka"... a také já všemu musím prostě přihodit aspoň trochu sexuální podtext, tedy aspoň v mluvené podobě)...

...když je člověk takový blázen jako já a chodí se nechat vyzkoušet před tabulí, aniž by o probírané látce něco věděl, tak učitelé rádi za snahu přilepšují. Takže stačí umět na čtyři mínus a úča vám tam velmi ráda (když bude mít dobrý den) nadělí tři mínus. A s tím opravdu nepropadnete...


...člověk, který je "kouzelník slova", jak já dobré ukecánky s přesvědčivými řečmi nazývám (a také se k nim s hrdostí hlásím), má značnou výhodu. Stačí se nestydět, být mírně odrzlý, ale ne tak, aby vás z toho mohl někdo nařknout, nebát se pokecat s učiteli... no a pak se dějí zázraky. Říká se o mě, že já dokáži okecat dokonce i předměty s tak danými pravidly, jako je matika nebo účetnictví...

...ani u nás doma se nehraje na to, jakými prostředky byla známka získána, hlavně když je dobrá. Už na základce se všechny "obdržené" bonboniéry schovávali na období před vysvědčeními, abych mohla "poleštit" a doladit všechno, kde se nedařilo. No a tento způsob mi zůstal dodnes...

...škole můžu opravdu poděkovat za to, jak mě naučila komunikovat s lidmi, přesvědčovat je, o tom, co si vlastně "zasloužím"... to je vlastně více než nějaké ty vědomosti z méně podstatných předmětů. Jak já říkám, jsem mistr lži a komunikace, takže si iluzi udělám ve všem - jak pro sebe, tak hlavně pro ostatní. Takže se známkami, no s těmi to budu mít vždy dobré...

...a tímto jsem se pomalu ale jistě dostala k tomu, že vlastně známkování (jako všechno v životě) není spravedlivé. Mě třeba osobně strašně naštve i dvojka z angličtiny, ale zase skoro propadání z účta, tak koho zajímají účty, že ano...

...já to beru jednoduše tak, známky jsou strašně subjektivní věc. To vidím i u rodičů, u spolužáků, no a zase u jejich rodičů... Stejně tak i u sebe. Není to kravina, je třeba nás něčím hodnotit, ale jsou chvíle, kdy EQ nebo třeba ta nějaká znalost je potřeba. Neumím moc dobře rýsovat, protože nemám na to nervy, ale z hlavy počítám jak kalkulačka. To je ale o těch prioritách a o tom, co člověk používá, chce používat a plánuje používat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. března 2018 v 19:29 | Reagovat

Čím je člověk starší, tím víc si pak uvědomí, jak byly známky pro jeho život vlastně zbytečné. Student se odjakživa stresoval tím, co dostane z testu a aby měl na konci deváté třídy co nejlepší známky, protože jinak by se přece nedostal na vysněnou školu (ale co si budem povídat, dneska to jde v některých případech i bez toho viz. úroveň školství...).

Co se týče mě, v lednu jsem se dostala na uměleckou vysokou a teď už mě čeká jen maturita. A musím se přiznat, že teprve teď už vůbec známky neřeším (loni ve třeťáku jsem k tomu ještě měla důvod, protože člověka lákala sleva na školném, jelikož je to soukromá š.).

2 bimil bimil | Web | 19. března 2018 v 18:54 | Reagovat

Jsem v maturitním ročníku a chodím na soukromý gympl.

Naše škola letos pomalu začala zavádět slovní hodnocení a testy hodnotit procenty :).

Na vyšším gymplu se to momentálně praktikuje spíš v humanitních předmětech, ale na nižším se to využívá ve všech předmětěch :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama