Kdo vlastně jsem?

10. března 2018 v 23:00 | Wic |  Téma týdne
Zduř,
jak já ráda filozofuji nad svým životem, zvláště tedy nad svou osobou. Můžeme poodhrnout mou masku. Ať žije egoismus, pojďme si na to připít! Píšu na různá témata, do všech článků prospávám sebe samotnou, svou úžasnou osobnost, jakoby tam prostě patřila. Ano, já jsem chameleon, který se přizpůsobí všemu. Nebo možná bezdomovec, který si bezproblémů lehne kamkoliv? Oh, teď se asi dostáváme k trochu jinému "povolání" touto definicí. Chtěla jsem prostě a jednoduše uměleckým způsobem naznačit, jak zapadnu všude. Ráda se přizpůsobím, pak se zvednu z míst davu a ještě raději se procpu dopředu. Jo, vybočovat nějakým tím postojem k běžným věcem, to se mi vždycky líbilo. Ale jak je tomu dlouho, kdy jsem psala poslední článek, který byl zaměřený jen a jen na mě? Myslím, že má osobnost právě potřebuje více prostoru, než je se dívat do zrcadla. Takže se vypsat? Ne, já přece nemám problémy. Spíše se představiti opět světu, připomenout se, že tady jsem. Haló, slyšíte mě, no a vidíte mě? Zajímalo by mě, jakou iluzi o mě vy, čtenáři, máte. Samozřejmě nemyslím vás, co teď přišli náhodně a diví se, co za narcistického psychopata zde za monitorem bloguje... myslím vás, stále čtenáře, co se za mými výplody rádi vrací opakovaně. Teď už ale dost úvodování, je pro vás připravený originální článek o mé osobě, sepsaný v bodech, aby to bylo přehlednější a abyste se v každém krátkém "odstavečku" aspoň trochu pobavili, pousmáli. Ano, přesně proto vám zde servíruji svůj život.


...letos to budou čtyři roky, co píšu na tento blog. Dneska bych si asi jméno Wic Easy nezvolila (takže takový tip pro budoucí blogery, trochu nad tím přemýšlejte, pokud chcete blogovat do daleké budoucnosti, tak si nevybírejte něco "random"). Wic už sama sobě neříkám a ani tak mi neříká nikdo z okolí. Ale je to takové "profesionální", přece jen blog Vikuřka, ještě k tomu si dát easy, nebo si to přeložit do češtiny jako "lehká", tak nevím, co byste si pod mým webem na první pohled představili


...ze začátku blogování jsem se hodně zaměřovala na kresby a fotky. Popravdě, ani jedno z toho není má nejsilnější parketa. Ale bylo to lehké, je to rychlejší, než-li psát článek. Přesto dneska raději píšu, protože slovy se toho dá vyjádřit mnohem více a hlavně i já se skvěle u této kreativní činnosti bavím. Máma se vždycky ptá, proč se tak v pokoji chlámu, jestli koukám na film nebo tak... ale já mám sebe samotnou tak ráda, že se skoro každému svému slovu směju tak, jako když jde třináctka ven se svým idolem


...hodně volného času jsem věnovala zpěvu. Každý den tak půl až jednu hoďku. Bocelli se ze mě ale ani po letech nestal, a tak jsem si řekla, že si místo toho budu raději číst. Což byla činnost, na kterou se stále předtím nedostávalo času


...pod slovem "turečtina" nebo také "turecko" si na mě vzpomene většina okolí. Jakoby to po těch letech už ke mě patřilo. Což je skvělou motivací, musím si stále udržovat a zlepšovat nějakou tu "úroveň", protože všichni vědí, že se jí učím


...věčně něco třídím, uklízím, vyhazuji, recykluji... ať už v reálném nebo počítačovém "životě". Na noťasy mám hromady neroztřízených složek hudby, filmů, fotek, kterými se tak ráda probírám. A zmáčknutí tlačítka delete je vždycky tak potěšující a uvolňující. V "reálné" části svého života mám zase třeba tabulky na to, jaký počet od konkrétní věci "můžu" doma mít. Takže mě mamka naprosto "zabíjí" tím, když mi koupí ponožky, mě to pak nesedí do plánu a musím zbytečně ty staré poslat dále



...značku Dolce Gabbana mám ráda od té doby, co jsem jako malá holka viděla v Tunisu fejkové kabelky... od té doby se mi povedlo si doma "nasyslit" pár originálních věcí od této značky, za což jsem moc ráda, protože je jedna z mých naprosto TOP


...miluju lidi, ale též miluju ten pocit být sama. Protože přece jen i já jsem člověk, a tak mi stačí mnohdy společnost jen mého já. Povídám si sama se sebou a rozebírám takto všemožná témata i dlouhé hodiny. A vůbec mi nevadí, když mě u toho někdo vidí, slyší. Já obecně jakoukoliv mou debatu s lidma beru tak, že já si povídám a oni se přidali


...lidé mi často říkají, že kolem sebe šířím pozivtivní energie a zrovna toto jim i věřím. Z ničeho nedělám nějaký extra problém, vše se dá přece vyřešit. Jsem člověk s dosti proměnlivou náladou, takže mi stačí ve skleslejší chvíli si pustit vtipnou píseň a hnedka mám úsměvů na rozdávání. Jsem také hodně bezprostřední, takže sprostý humor, nebo mé projevy, když vidím své oblíbené jídlo... toho prostě v mé přítomnosti uvidíte plno. Emoce ven, pořádně je prožít a hlavně si život užít. Mluvím tedy samozřejmě o těch kladných emocích. Záporné procítit v osamění, přenést se přes ně a už se k nim dále nevracet. Přece si nenechám dobrovolně ničit něčím život. Každý má tuto možnost volby, tak nevím, proč lidé volí jinak


...žiju si v takovém vlastním světě, je můj a nikdo mi ho nemůže vzít. Proto vám asi i někdy může přijít, že mé věty si tak trochu jedou svým způsobem a nikdo je neřídí. Nebudu přece ovlivňovat svá slova a směřovat je někam. Proto článek i může skončit neočekávaně a pro některé lidi "nedodělaně" nebo "nedomyšleně". Pro mou mysl ale prostě skončil, tak já ho nebudu nepřirozeně dopisovat. Možná, že ten můj svět ani není tolik jiný, než "ten váš". Prostě jen můj mozek je "vypnut" a srdce má zelenou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 10. března 2018 v 23:24 | Reagovat

No, co si o tobe mysli tvuj pravidelny ctenar ... treba se mi vubec nelibi "zduř". Je to jak kdybych byla nejakej nador, bolak, nebo neco podobne chteneho :D
Ty mas plan na ponozky? Tak to je dobry. A to jsem si myslela, ze mut maximalne 60 ks obleceni a bot je divny. :D

2 stuprum stuprum | Web | 11. března 2018 v 2:09 | Reagovat

Jsi pozitivka a navíc vypadáš, že přitahuješ jako magnet!

3 Eliss Eliss | Web | 11. března 2018 v 9:38 | Reagovat

[1]: Taky mi dost vadí to zduř :D

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 11. března 2018 v 11:10 | Reagovat

Nedivím se, že si tvé okolí myslí, že šíříš pozitivní energii, je to vidět i z toho článku. :-) Napsala jsi hodně bodů o sobě a všechny byly zajímavé. Samomluvou trpím taky, ale většinou spíš jen když něco vytvářím, to potom můj mladší bratr nemůže rozdýchat a neustále se ptá - co? :-D

5 Wic Wic | E-mail | Web | 11. března 2018 v 16:39 | Reagovat

[1]:

[3]:
Takže místo "zduř" dáme třeba "Dobry večer"?! :D

6 Jeife Jeife | E-mail | Web | 11. března 2018 v 16:49 | Reagovat

[5]: pokud je ti 50, tak klidne dobry vecer :D ale takovy ahoj je taky fajn :)

7 Wic Wic | E-mail | Web | 12. března 2018 v 20:10 | Reagovat

[6]: Hlavně ale ne nějaký čauky, to by znělo tak jako úchyl ze seznamky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama