Otázky bez odpovědí

17. března 2018 v 19:23 | Wic |  Easy otázky s Wic
Zduř,
dneska se vrhneme na více filozofický článek. Je vůbec možné psát více filozoficky, než-li píši běžně? No, asi ne, ale posnažím se dát ještě větší průchod kreativnímu nekontrolovatelnému proudu myšlení... a samozřejmě přihodit nějaké ty argumenty. Jen tak krásně jsem si večer v posteli pročítala časák Harper's Bazaar (ano, opravdu čtu takové ty blbostičky ve stylu Cosmopolitanu, protože očumovat kolekce značek Versace, Dolce Gabbana, Fendi a Gucci mě prostě baví...) a na skoro úplně poslední stránce únorového vydání z letošního roku jsem objevila článek, který obsahoval několik filozofických otázek z každodenního života, na které prostě neexistuje jen jediná správná odpověď.
Takže... o co teda dneska půjde? Jednoduše, chtěla bych si tady tyto otázky bez odpovědí s vámi veřejně rozebrat. Budu opravdu moc ráda, pokud na aspoň nějakou z otázek napíše svou interpretaci "problému" do komentářů, ať se také něco dozvím =) Ale teď už pojďme na ty otázečky.

Kolikrát si v životě byla opravdu zamilovaná?
Odpovědi na dotazy tohoto stylu většinou lidé začínají slovy "Když nepočítám takové ty lásky ve stylu slavných osobností, školkové a zkladkové, tak to bude určitě jen...". Dost výraznej filtr osob pro mě na výběr. Já jsem člověk, u kterého emoce dost rychle připlujou, ale zase naopak, i rychle pominou. Jeden den "umírám" doma u songy, co mi pustil na nějaké té schůzce, no a týden na to se mi už ani nechce s ním vidět. Když mluvíme zde tak hezky narovinu (jak jste určitě ode mě už zvyklý), tak vám to řeknu takto hezky jednoduše. U mě existuje taková rovnice, která mi vlastně nedovoluje se zamilovat nebo mít vztah. Bez sexu si já na daného člověka nevytvořím takovou tu vazbu, základ pro zamilovanost, který vás dovede k tomu, že chcete s člověkem být více, takže třeba začnete budovat i vztah. Takže když na to jdete přes "křoví", "záchody" nebo tak nějak prostě... tak řekněte si sami, jak vás dlouho bude se s takovým člověkem stýkat. Mě teda moc dlouho ne, takže jak já vždycky říkám, po chvíli je potřeba "change". Takže já nikdy nebyla zamilovaná, protože toto jsou kamarádi, maximálně tedy. Mám hodně lidí ráda, ale "neumírám" bez nich. Tedy aspoň dlouhodobě ne. Nějaký ten random příliv emocí, který zase pomine, tak to přece nemůžeme počítat.


Jak moc je člověk tvůrcem vlastního osudu?
Každý si tvoří svůj vlastní život, svou budoucnost, svou iluzi o světě... a též iluzi pro ostatní. Pokud se rozhodnete, že něco chcete a jste ochotni pro to udělat snad cokoliv na světě, tak on se ten svět "slituje" a za chvíli budete mít své přání naservírované před sebou jak na zlatém podnose. Dobře, někdy je ta chvíle trochu delší a hodně vydřená, ale tak, stáli jste o to, ne? Takže na práci a snažení bych si nestěžovala.

Jsi šťastná?
Když sleduji lidi okolo sebe, pozastavuji se nad tím, jak se neváží toho, co mají, neváží si toho, kde žijí, co jim bylo dáno... Sama sebe považuji za jednoho z nejšťastnějších lidí na světě. Někdy problémy jsou, ale tady nejde vůbec o velikost problémů, ale o to, jak se k nim stavíte. Miluju život, miluju svět. Jelikož jsme tady jen jednou, tak je opravdu zbytečné to přehnaně hrotit. Dělat si srandu z problémů a překážek, co se vám postaví do cesty, užívat si každou hezkou maličkost. Nečekat na štěstí, ale vytvořit si ho.

Jakou literární postavou bys sis chtěla vyzkoušet být?
Já nemám moc ráda "knížky s příběhem". Většinou čtu psychologické, sociologické nebo filozofické knížky, kde je to pojem na pojem a slavný výrok na výrok. Nebo si listuji ve slovníkách a příručkách gramatiky nějakého z "mých" cizích jazyků, takže vám dokáži odpovědět, jaká cvičení na gramatiku si nejraději procvičuji v turečtině, ale postavu, tak to vám asi neřeknu. Z filozofů mám ráda třeba kontroverzní německé "hrdiny" Nietzsche a Freuda.

Je ok mít sex na prvním rande?
Pokud oba dva souhlasí a souhlasili by, i když by v sobě neměli nějaký ten alkohol nebo feťoš, tak je to naprosto v pořádku.

Mohou být ženy opravdové přítelkyně?
Tato otázka je velmi sporná. Podle toho jak se bere pojem "přítelkyně" a "přítelkyně". No a také přítelkyně muži či jiné ženě? Ale ve všech případech, možných možnostech a variantách se stejně doberu k jedné jediné odpovědi, záleží prostě na jednotlivých osobách. Toto se nedá brát, aspoň tedy podle mě, obecně.

Komu na světě bezmezně věříš?
Sobě, protože by bylo opravdu smutné žít v těle (nebo s duší, když bychom to vzali obráceně), kterému člověk nemůže věřit. A neříkám to jen tak, protože je to správné a očekává se to. To asi už moc dobře víte, že já si na takové rádoby dané "předpisy" nepotrpím. Ráda trávím sama se sebou čas a vím, že se na sebe můžu spolehnout. Když se do něčeho pustím, vím, že to prostě zvládnu. A dále pak věřím Bohu, vyšší síle, vesmíru, nebo prostě si to pojmenujte jakkoliv chcete. To je to, co mi dává sílu, co mě přivedlo sem na svět a stojí vždy za mnou, když potřebuji vnější podporu.

Jaká je nejsilnější vzpomínka ze tvého dětství?
Mám spoustu dobrých, nějaké ty horší, znáte to, vzpomínky. "Traumata", když jsem musela jíst vepřové maso, nebo třeba mou neoblíbenou kedlubnu. Vyčesávání vší na zahradě na chatě... nebo třeba také má "dětská vystoupení", kdy jsem se hrála na Lady Gagu, nebo se sestřenkou dělala módní přehlídku. Ano, pochopili jste správně, že jsem se od těch "horších" přesunula postupně k úžasným vzpomínkám. Celkově na svůj život pomýšlím jako na velkou šťastnou událost, která graduje k lepším a lepším zážitkům. Jsem starší, mám více možností, více odvahy riskovat, více síly... Ale takto asi otázka není položená... ptáte se na dětství... to je stejné ale jako byste se mě zeptali na poslední uplynulý rok života. Neznám jednu konkrétní událost, jednu konkrétní odpověď. Všechno do sebe tak krásně zapadá a byl by hřích jednu věc vytrhnout z kontextu a vyzdvihnout.

Odpouštíš snadno?
Je jen málo "hříchů", které se nadají napravit, odčinit, nebo prostě jen tak odpustit. I proto, když se mě někdo zeptá, koho z okolí "nemám ráda", s kym nevycházím a na další otázky tohoto stylu, tak je má odpověď vždy něco jako "Já nikoho takového neznám". Ano, miluju lidi, ráda sis každým popovídám, ráda pomůžu, pokud můžu a nezasáhne mi to nějak hluboce do života. A jsme jenom lidé, takže pokud dojde k nedorozumění nebo někoho přistihnu v ne úplně dobré náladě, tak co se dá dělat. Křivdy jsou časem už jen a jen v naší hlavě. Ničí nám život, tak proč je "nepřejít"?

Vadí ti tvoje přezdívky? A znáš je?
Nejvíce "kontroverzní" přezdívka, co mám, je rozhodně (spíše tedy podle okolí, protože já to opravdu vůbec neřeším) Vikuřka. Znáte to, já si říkám sama sobě Vikuška, nebo zkráceně Vikuš, mé okolí si z toho udělá Vikuř. Myslím, že s kámoškou tvoříme dobrou dvojku, kdy jí okolí říká Víla Análka. To je skoro až na vytvoření vlastní značky, no a název už máme =D


Co o tobě vypovídá tvůj šatník?
Já jsem takový chameleon, co se dokáže přizpůsobit skoro čemukoliv (pokud se mu chce, samozřejmě). Takže i v mém šatníku naleznete naprosto odlišné kousky, což budí dojem, že si tam dělá "skladiště" několik různých lidí. Ano, od ostnatého obojku, přes kalhotový kostým, až po skejťácké boty s velký jazykem. A ještě více, než si být jen takovým chameleonem, co se ze dne na den podle příležitosti mění, se mi líbí kombinovat tyto odlišné styly dohromady. Být originální, dokázat to nosit a přitom se v tom cítit dobře.

Jakou nejhloupější věc jsi kdy provedla?
Dělám spoustu kravin, nad kterými třeba někdy i já kroutím hlavou. Ať už přímo při činu, před ním, no a někdy také klasicky se zpožděním. Život je jedna velká komedie, jedna velká sranda, člověk nesmí být suchar, aby si ho užil. A přece jen, kdo se směje a kdo se baví nad "obyčejnými" věcmi? Ohh, umyla jsem talíř v myčce, jaká p*del... Dobře, to je asi až moc všední věc, co? Chtěla bych jen podotknout, že můžete začít s takovýmito obyčejnostmi, ale za chvíli pro zpestření nebudou stačit. Meze a hranice se stupňují a vy máte čím dál tim více možností. A ano, někdy jsou ty možnosti i hloupé, tedy pokud jich využijete.

Jaká je tvá definice lásky?
Láska je ta nejlepší motivace naprosto ke všemu. Třeba i k těm hloupým věcem, o kterých jsem mluvila v předchozím odstavci. Nejsem podporovatel vztahů, svateb, vyznání lásky a takovýchto kravin. Valentýna přehlížím docela dost slušně. A asi i proto se hodně lidí diví, že zrovna já jsem člověk, co si na lásce zakládá. Ne tedy v tom klasickém slova smyslu a ne jako ostatní lidé. Ale víte jak je skvělé běhat po večerech v setmělém městě a při pomyšlení na nějakou osobu si překonáte svůj osobní rekord a ani o tom nevíte... A jak já vždycky říkám, je skvělé mít v životě takové to "krásné pozadí", které vám vylepší i ten nejobyčejnější den plný rutiny. A je jedno, že se z toho vztah (většinou mou záměrnou vinou) nevyvine. Stejně začátky jsou nejlepší, a pak už je to (pro mě) ne až tak zajímavé. Většina lidí má rádo první díl trilogie a zbytek neřeší, takže třeba mě v tomto i chápete.

Co všechno jsi ochotná udělat pro lásku?
Prakticky vůbec nic. Láska příjde, kdy se jí zachce, a když už není potřeba je spíše lepší "zklidnit emoce" na chvíli, tak zase odejde. Nechávám tomu naprosto volný průběh. Nic nedávám a nic neočekávám. Toto stejně není v lidské moci, tak proč to "organizovat". Plést se do otázek lásky je jako snažit se vymyslet nedosněnému nočnímu snu konec. Nikdy to nebude tak skvělé, jako kdyby se vám ten sen zdál úplně celý, přirozeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. března 2018 v 15:33 | Reagovat

Je ti všecko šumák, proto jsi tak šťastná! :)

2 Sigmund Freud Sigmund Freud | 18. března 2018 v 17:57 | Reagovat

Ty jo, co se lásky týče, tak by tvé odpovědi mohly hrdě nést titulek strach ze vztahu, emocionální nezralost a patologie při výběru partnera. Nicméně v jednom ses trefila, od „křováků“, „záchoďáků“, apod. opravdu nic kloudného čekat nemůžeš.

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. března 2018 v 15:42 | Reagovat

Jak to jen napsat. Jelikož jsem studovaná filosofka, titulek článku mě zaujal a rozklikla jsem ho. Jenomže právě jako studovaná filosofka cítím neodvolatelnou potřebu vyvrátit mýtus, že otázky jako "co o tobě vypovídá tvůj šatník" jsou filosofické. Nejsou. Vůbec. Jde v nich možná o psychologii, někdy v až příliš populárním a zavádějícím hávu, ale filosofie? Kdepak.
Jestliže tě filosofie láká, pak doporučuji jít přímo ke zdroji a přečíst si nějakou tu úvodní filosofickou perlu - třeba Otázku viny od Jasperse, Kritón od Platóna nebo Život ducha: Myšlení od Arendtové. Tam se filosofie ukazuje přímo u filosofů - a ne v tak naprosto nefilosofickém žánru, jako jsou lifestylové časopisy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama