Pro co člověk riskuje?

26. března 2018 v 23:51 | Wic |  Easy otázky s Wic
Zduř,
chci vás přivítat u takového náhodného filozofického článku, který je samozřejmě úplně až po okraj přeplněn mými názory, postřehy nebo střípky sesbíranými z okolí, to avšak neznamená, že ještě se tam nějaký ten váš poznatek nevejde, takže komentáře jsou otevřené všem. Dnes tu máme podle někoho dokonce i hodně pesimistické téma, pro co by člověk měl riskovat, když to všechno jednoho dne skončí. proč hrát hru, kterou nemůžete uložit a rozběhnout znovu, až budete chtít, od pozastaveného okamžiku... Já bych ale spíše řekla, že se vyplatí riskovat všechno a pro všechno. Právě protože jsme tu jen jednou. Nemáme tolik co ztratit, teda kromě toho, že nebudeme riskovat a navždy zapadneme do hlíny bez povšimnutí a bez zážitků.

Riskovat, protože...

...život je krásný, ale není zase až tak dlouhý, abyste se mohli rozhoupávat sto padesát let...

...za krátký časový úsek vám málokdy přijde jednoduchá metoda, na které se nemá co pokazit, a která by vás dovedla až do vysněného cíle. Zvláště pokud míříte hodně vysoko...

...kdo neriskuje, zapadne mezi ostatní, a kdo by chtěl být jedním z davu. Já teda ne...


...štěstí, co pramení z dovoleného a běžného není nikdy tak silné, jako se zakázaného a výjimečného...

...risk je dovolená droga, od které vás budou odrazovat maximálně okolní lidi, ale na léčení vás nepošlou...

...koho by bavilo si jen tak v klídku posedávat na zadku doma...

...si někde vzadu v srdci uvědomujeme ty hodiny, co odbíjí, a tak toho chceme co nejvíce stihnout...

...jsme stále dětmi, nebo jak já raději říkám - zvířaty... upřednostnit pud a zariskovat si, to je prostě ončo a budete se cítit více naplnění, více naživu, ne jako živé mrtvolky uzavřené v kruhu povinností, co jste si sami vybrali - to je na tom to nejhorší, když člověk sám sebe do klece zamyká...


Riskujme pro....
...každý další den, který může být lepší a lepší, když se odvážíme více a více...

...každý víkend, co si můžeme užít podle sebe...

...svobodné chvíle, kdy se opravdu cítíme, jakože žijeme...

...lidi, na kterých nám záleží. Z lásky nejčastěji a z ní ale také nejčastěji prohráváme, stejně se ale ten risk vyplatí, jinak bychom do něj znovu nešli, že ano...

...krásné vzpomínky, co si následně napíšeme do deníčku a můžeme na ně celý život vzpomínat...

...a abychom tyto vzpomínky a zážitky mohli překonat lepšími a zajímavějšími, více naplňujícími, tak to prostě musíme ten risk stupňovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radar radar | 28. března 2018 v 10:00 | Reagovat

Moc nerozumím založení druhého blogu, vzhledem k tomu že stylově i obsahově jsou články podobné těm tady, přičemž se nejednou opakují motivy, které se nám snaží vnutit taková ta „trendy„ média pro konzumní společnost. Jakože musíme riskovat co to jde, nezávazně sexovat, vymetat kluby, případně cestovat, protože jinak si neužíváme života, nežijeme na plno a jsme ubožáci. Co naplat, když nám to nic neříká, prostě bychom se měli cítit špatně, že takhle „nežijeme“.

2 Wic Wic | E-mail | Web | 28. března 2018 v 13:44 | Reagovat

[1]: Tak dva blogy jsou jen proto, že mi přijde trochu divné dávat třeba dva články denně, ale ráda píšu, už jeden článek denně je trochu "neobvyklejší" a hodně pro jednu stránku.
Píšu o sobě, ne o ostatních lidech, psát to touto formou je můj styl, ale rozhodně tím nechci naznačit, že kdo žije svůj život jinak, dělá to špatně. Toto je prostě jen můj styl humoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama